MCU otáčí potenciometry na 11 a po paralelních Spider-Manech posílá Doktora Strange na plnohodnotné turné po alternativních realitách. Trailery toho z rukávů vysypaly opravdu hodně, tím spíš se ale nabízí otázka, jak tohle všechno režírující Sam Raimi udržel na opratích. Nebo neudržel?
Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství, 2022, 127', US Walt Disney Studios Motion Pictures
RECENZE (JB) — Podobně jako u nového Spideyho předčí objektivní filmové kvality Doktora Strange hype, který vzplanul kolem easter eggů a potenciálně se objevivších postav z paralelních univerz. Na rozdíl od Spider-Mana ale u mě Strange nemá vyklíčenou žádnou citovou hodnotu, a tak mě protentokrát neošálí. Máme co dočinění s filmem marně rozkročeným mezi snahou o klenuté charakterové oblouky, zběsilou jízdou s prvky osobitosti a bezbřehou otročinou fanouškům.
Kdesi mezi těmito třemi rozměry levituje Sam Raimi, který jednou rukou tak tak zvládá propašovávat do filmu hrstku hororových prvků, druhou matadora Bruce Campbella do stanleeovského camea (takže to není spoiler), a to je tak asi všechno. Nejraději bych těch pár regulérně strašidelných scén roztáhl přes celý film, a klidně bych oželel i skvadru šokujících hostujících, jen aby Strange dostal do vínku nějakou tvář. Možnost B by byla větší fan service, možnost C pak komornější drama bez přehnaných blockbusteroidních ambic.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Je problém, když se film takového formátu dopouští jalovostí, jako je podivné nenadálé vyjevení traumatu z dětství jen tak mimochodem, případně když plýtvá drahocenným časem na nudné pěstní šarvátky. Mnohovesmír šílenství je sice po většinu času jízda a nudně rozhodně nepůsobí, člověka ale spíš prostě zasypává kvantem vlaštovek a chybí mu tam alespoň jeden přesně mířený šíp. Možná by se ten Hawkeye přeci jen nakonec hodil…
RECENZE (AH) — Už zase sedím na projekci filmu od Marvela a už zase si v hlavě přemítám možné scénáře, které bych z dílny komiksového masokombinátu viděl radši. Raimi má v strangeovském pokračování očividnou radost z matroše, servíruje občasnou kanonádu celkem vydařených režijních nápadů a tropů, které staví originálně na hlavu. Díky charismatu hlavních i vedlejších hrdinů tu film neztrácí onu bazální přesvědčivost, i když už i Cumberbatchovi musí připadat trochu dětinské rozcvičovat všechny druhy obratnosti a svalové vybíjené před statickým zeleným plátnem. A to tu museli filmaři stavět pro doslova každý záběr. Což je ale přece součást přijímacích podmínek, se kterými jdeme na multišílenství do kina! Možné je vše, pravidla neplatí, zákony padají, práva i postavy se prolínají.. Raimi ale zůstává poslušně na řetězu a jen ztěžka staví nějakou silnější substanci na scenáristickém předpisu banální dramatické mlátičky, kterou po dvou hodinách demonstrace rádoby vyšších principů vyřeší co jiného než kop s otočkou. Absence divácké investice do syžetu zadusí úmorně vykřesanou zábavu, kterou se jinak Strange tak vehementně snaží rozpálit. Slova letící z dialogů tu často regulérně bolí a přechází se to prostě už s těžkostí, i když se tu Feige a spol. boří pod vahou každé další divácké výtky a čarují z ní ještě barevnější kytici bordelu, kterou se samozřejmou kadencí servírují hned v další sekvenci. Kdyby šlo film pro děti, tak budiž, ale těžko říct, jak infanti zkonzumují relativně dospělé téma a hlavní konflikt uprostřed zápletky. Místo originálního příspěvku do MCU, o kterém filmové plátky volají "konečně má komiksový kvazi-žánr vlastního hororového zástupce!", tu tak padá nejeden stamilión dolarů na úplatek animátorům, grafikům a programátorům, aby každý jejich trojrozměrný render udržel áčkový standard, kterým si komiksový moloch zachovává své zaprášené status quo.☞ PINBACKER
RECENZE (JS) — Jeden den po promítání a nedovedu si ani matně vzpomenout na jakoukoliv emoci, již mi film dopřál. A ačkoliv jde o příběh ze světa, který mám rád, a o postavách, které se mi za ty roky nesmazatelně zahnízdily na seznamu mých imaginárních přátel, na nichž mi záleží, otevřením dveří do mnohovesmíru, kde je vše možné (a tudíž na ničem nezáleží), došlo v mém případě k přeříznutí několika podstatných vazeb k celkovému dění na plátně. Docela chápu, že po mikrodávkování LSD měli tvůrci osm výjimečných nápadů pod každým zrnkem písku na poušti, ale i po dvanácti chodech luxusní omáčky jednoho dřív nebo později začne bolet břicho a počne si přát, aby to někdo co nejrychleji vypnul.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JS) — Kdybych oči přimhouřil jen o trochu víc, usnul bych.
RECENZE (KS) — Upřímně, trochu se zdráhám hodnotit snímek, jež si nemůžu zařadit do kontextu ostatních marvelích filmů, protože bych počet těch viděných mohla napočítat na prstech jedné ruky, ale nakonec se přece jen odvážím: pro Doktora Strange mám totiž slabost už z dob Infinity War (2018), kde mi byl ze všech nejsympatičtější díky svým srandovním hláškám. Tuto superschopnost v průběhu věků bohužel ztrácí a cestování mnohovesmírem není zas tak šílené, jak název deklaruje. Každopádně: na své si přijdou i holky, co Marvel moc nebere a které protějšek (nebo brácha) do kina dotáhne proti jejich vůli, jen to bude chtít asi popcorn a kapesníček.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (KS) — [inside joke incoming] „Ty kráso!“, tak přesně tohle film nevyvolává.