Blog12

Rok se pomalu s rokem schází a už se peče letošní čtyřiasedmdesátý Berlinálí ročník. Naše pinbackeří parta u toho nebude chybět - než se ale budeme znovu kolébat na vlnách berlínské filmové přehlídky, ohlížíme se za tou minulou. Vůně currywurstů, pohodlí v novém cinemaxxím vybavení a pachuť ne vždy dobrých snímků se nezapomíná!

Přípravu na letošní Berlín začínám poctivě už ve vlaku do Prahy, první část cesty konzumuju novou sérii Brooklyn 99, po zbytek poslouchám kdysi kýmsi doporučený německý rap. I díky noise cancelling© sluchátkům mi tohle kombo pomáhá přežít skoro pět hodin vlakového drkotání z východu a taky nedočkavost na všechny ty filmové (a západní) zážitky, které se mi za těch sedm dní vypálí do mozku. Tak ahoj, únorové dny v kinosále!

čtvrtletně odleželá úvaha nad bytím skloubená s popisem majdy párku z filmového severu, kde už dávno nejsme leklé ryby: naopak, tenhle náš bazének je plný převařeného kafe a haribácké želatiny a my si po alexovsku necháváme vpálit berlínské filmy přes rohovku rovnou do kořene. poznámek autora: 0 lovení holek: 0 slovní barvení pohlavních orgánů: 0 (a konečně) ---přímých citací/songových vyňatků: 0 autorova dospělost škrtá úvodní třetinu života a stále zná pouze nevyzrálost, tak si ten kvazi-reportí balast prosimvás přečtěte, protože tahleta nina se na mě dívá a neví co je splín. vidíme se za rok.

Tradiční pražská festivalová přehlídka filmu vypukne 15. března a my se těšíme, až zase budem pronásledovat hvězdičky typu Daniel Brühl po zapovězených chodbách goldclassu v smíchovském Cinestaru. Teď vážně: blíží se to a je určitě na co se těšit.

Pár dní nazpět se udělovala LUX Prize, aneb filmová cena Evropského parlamentu. Dostala ji Sámská krev, poměrně nenápadný film, který se ale zabývá nijak zvlášť známým tématem. A o ní a o dalších dvou původně nominovaných, Westernu a 120 BPM, si teď něco řekneme.

Hmm, co ty evropský filmy? A co je to Lux Prize? A proč by to mělo někoho zajímat? A potřebujeme divný filmy?  A tak dále. Text bez zásadního poslání, jen takové pozastaveníčko nad filmovou situací starého kontinentu. KVIFF je prostě KVIFF...

KVIFF číslo 51 s pinbekří premiérou v řadách akreditovaných novinářů byl nejlepším KVIFFem mého života. A jakkoliv je to bezpředmětný přívlastek, když byly tohle teprve moje  druhé Vary, znamená nezpochybnitelnou ryzí kvalitu.

Rok se sešel s rokem a je tu opět náš slavný žebříček nejlepších filmů. Topka, bestofka, jak chcete. Filmové těleso rekapituluje!