Články625

Destin Cretton ovládaný loutkařem Feigem hurikánuje Odysseou zasažená kina s druhým největším (po Endgame) kasovním otvírákem všech dob, Petr Parkař mění červeno–modrý kostým za tmavou klokanku s kapucí a v potemnělé barevné paletě bloumá s vlastní osamnělostí podzimními ulicemi velkoměsta. Ztratil kamoše, lásku i parťáky – co teď? Naprogramovat aplikaci na hodnocení holek a pak revoluční webovou aplikaci na šťouchání, chat, seznamování, události, randění? Probudit v sobě vnitřního arachnida, dospět a vzít si ze světa to, co je potřeba, či to, co chce? Konečně rozseknout to, jak to s tou zodpovědností vlastně chodí? Zločin v metropoli nikdy nespí a někdo se s ním přeci prát musí. Nu a s astronomickými cenami všeho je tak nějak nabíledni, že terapie je společně s newyorskou činží (a spoustou high–tech hraček) a lattéčkami mimo pavoučí finanční možnosti, tak to v Parkerovi vnitřně kvasí. Tož Petere, kde jsou tví přátelé dneska v noci? 

Mungiův Fjord – nejžhavější programová brambora letošních Varů – ovládne díky Aerofilms v říjnu české kinosály a my nesem festivalové noviny, poslouchejte: na norské krajiny pozor dejte.

Událost roku, kinozážitek léta, velkofilm za zámoří... Jest zde! Chris Nolan adaptuje jeden z nejstarších a nejikoničtěších příběhů historie a my se poctivě pásáme do sedačky, nachystaní na tříhodinové putování oceánem, pouští, duší..? Dovezl oblíbený autorský tvůrce s širokou podporou kladně nakloněné veřejnosti víc zábavy než úvodní hodina literatury? Jak do toho všeho zapadá Robert Oppenheimer? Je nutné vyprázdnit peněženku za lístek do sálu, kde kraluje unikátní kopie vtisknutá na středoformátovém materiálu? A co káže Diův zákon? Co když bůh je jeden z nás1?

Jsou pokračování nezajetých značek nekultovních žánrovek z osmdesátek zbytečná? Joachim Rønning odpověď na tuto otázku nehledá a za bezmála dvě stě milionů dolarů pracuje na plnění studiového zadání nenáročného kinového trháku, akčního blockbusteru podzimní mimosezóny v brakovém sci-fi světě, co zároveň reflektuje témata dneška: souboje megakorporací, hon za prvním místem a lidskou potřebu dominance. Prezentovaný výsledek tohoto předpisu zatáhne diváka hluboko do kinosálové sedačky IMAX™ sálu a po dvě hodiny mu zakazuje myslet, vstřebávat, konsolidovat. Přehltí ho dlouhotrvající atakou na zrak a sluch, při které si jeden nechápavě vzpomene na léta Huňatýho posranýho průvodce metalu od Tlusťocha Eda (Fur TV, 2008, k nastudování zde), jehož jediné pravidlo, obdobně jako zde, zní: musí bejt kur*a nahlas.

První M3gan před dvěma lety překvapila tím, že nebyla úplně bezosobnostní. Teď tu máme lehce nečekaný sequel, který v trailerech sliboval nezměrně odvázanější jízdu. Stáli jsme o ni ale vůbec?

Harmonika zvoní podzimem roku '82 jakoby z dálky minulosti, s ušima posluchače je spojená vintage elvisovským Echoplexem, nahraná na páskovou kazetku společně s gibsonkovou kytarou a nakřáplým hlasem v ložnici domku zlomených srdcí někde v New Jersey. Takhle nějak si Boss svoje album "z pokojíku" Nebraska asi představoval: jako kolekci baladických písní produkčně oholených na kost, bez profesionální zvukové nadstavby nahrávacích studií a jako kontrapunkt marketingovým strategiím labelů, co místo sdělení řeší minutáž singlů pro stanice rádia či podobu fotografie interpreta na přebalu desky. V obdobném gardu se režírující Scott Cooper nyní snaží exponovat Springsteena na stříbrném plátně.

V roce 2013 démoni někoho zajali. V roce 2015 někoho zajali znovu. A nikdo nečekal, že někoho zajmou i v roce 2021. A teď démoni, kteří někoho zajali už třikrát, někoho zajmou počtvrté.

Nečekané překvapení loňské filmové přehlídky ve Varech. I tak se dá hodnotit jediná projekce (uvedena ve Velkém sálu) o zrodu rapového tria Kneecap, kterou přijel uvést sám režisér Rich Peppiatt. Ve svém úvodu vysvětluje, proč nejsou filmoví protagonisté součástí delegace: prý by byli už ve dvě hodiny odpoledne (v čase projekce) na mol a zasloužili by se přinejmenším o pořádný rozruch. Pokusil se o to alespoň samotný snímek? Tá!