Články604

Do nedobře nastartované současné marvelí divnofáze přilétá ze řetězu utržená, nekorektní, nahláškovaná, podvratně nepodvratná týmovka dvou traumatizovaných postav. Jedné stačí nadále bořit čtvrtou zeď, ve jménu záchrany kámošů vraždit vše živé a pravidelně rušit vážnost situací kvalitativně oscilujícím humorem. Druhá sází na upocené měsíce v posilovně, vlčí účes a nažvejknuté chlapské charisma. Inženýr Mirek z Vorlova ING. (1985) rytmicky opakuje “má to cenu, nemá to cenu, má to cenu! nemá to cenu!” a u dalšího vysokorozpočtového produktu od Marvela se na to upřímně těžko hledá odpověď.

Srpen 1968, velká doba pro malou republiku, kdo by to neznal. Ačkoliv jsou učebnice dějepisu na základních školách k tomuto tématu stále ještě skoupé, pro tuzemskou kinematografii se zmíněné období zdá být bezednou inspirací. Pomalu kultovní vykreslování "pohádkové" doby uvolňování, kterému se ovšem rychle zatne tipec, jsme mohli na filmovém plátně vidět už s reakcí rodin (Pelíšky, 1999), maturantů a zběhů (Rebelové, 2001), politiků (Dubček, 2018), samotných protagonistů (Jan Palach, 2018) a nyní i rozhlasových zpravodajců a techniků. Kdo to asi bude příště? Příslušníci státní bezpečnosti? Asi těžko, ti jsou zlí.

Hlavní soutěž byla letos prolezlá čímsi smrdutým. Kromě očekávaných výplodů francouzských a německých produkcí (které jsou již pověstné předlouhou stopáží s několika konci) se letos přidaly i další země, jež daly za vznik až nečekaně táhlým nudnostem: jedním z nich je i švýcarsko-italská Gloriá! (2024). Mohlo by drámo o hudebnicích z let minulých, které je tvořené především parodií na odboj proti patriarchálnímu nastavení společnosti, ve své sekci obstát? Bohužel ano.

Koncem února vtrhla na streamovací služby série Šógun. Přislíbila intriky, bitvy a hlavně rozmáchlou adaptaci románu o britském námořníkovi, který v 17. století přistává na březích Japonska. Setkání kultur na půdě japonských ostrovů stojí i za vznikem posledního filmu Wima Wenderse. Perfektní dny natočil v Tokiu s místními herci a štábem, hlavní role stárnoucího uklízeče veřejných toalet se zhostil Kódži Jakušo. Místo důmyslných zvratů nabízí momentky stromů, napětí střídá poklidně ubíhající rutina. Přesto tak jako Šógun podává Wenders svědectví o japonské identitě a západním vlivu na ni. Jen tak trochu jinou cestou.

Filmová zpracování literatury vznikají od počátků kinematografie. V článku „Adaptation, the Genre“ akademik Thomas Leitch považuje adaptaci za prototyp všech žánrů, určující vývoj Hollywoodské produkce tak, jak ji známe dnes. To, že polovina letošních kandidátů na Oscara za nejlepší film vychází z knižní předlohy, proto není překvapení. Za zcela odlišnými snímky stojí spisovatelé jako Alasdair Gray, Martin Amis či Percival Everett. Román posledního ze jmenovaných Erasure (2001) se adaptace dočkal pod nicneříkajícím názvem Americká fikce. 

Švédský tvůrce Johan Renck přiváží s pompou na červený koberec berlínského filmového festivalu hvězdné obsazení a příslib konverzační sci-fi s existenciálním přesahem. Ten má dodávat scénář založený na knize Jaroslava Kalfaře, českého autora, co od svého mládí působí za kopečky v americkém Brooklynu. Režíruje autor minisérií, platí Netflix, ční Sandler. Jak se středorozpočtová konverzačka kosmonauta Jakuba s terapeutickým pavoukem ve stavu beztíže zchroustala na velkém plátně Berlinale Palastu? Odbyla si šedá myš streamovací platformy grandiózní premiéru věhlasného festivalu pro nic za nic? Respektive – pro fotografie před palácem ve výstředních oblecích? A hlavně – commander Proghadzka, jak se cítíte?

Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů a stresuje se hrůznou vizí budoucnosti, Harkonnenové se stresují fremenskými útoky na sklady koření, Bene Gesserit se nestresují v podstatě ničím, jen plánují. Druhá část Duny je tu.

Rok se pomalu s rokem schází a už se peče letošní čtyřiasedmdesátý Berlinálí ročník. Naše pinbackeří parta u toho nebude chybět - než se ale budeme znovu kolébat na vlnách berlínské filmové přehlídky, ohlížíme se za tou minulou. Vůně currywurstů, pohodlí v novém cinemaxxím vybavení a pachuť ne vždy dobrých snímků se nezapomíná!