Články560

Fablemanovi jsou židovskou rodinou prodírající se možnostmi nedozírnou Amerikou přelomu padesátých a šedesátých let. Steven Spielberg se ve svém autobiografickém snímku zase jednou pokouší o filmařskou masterclass, kde ždíme emoce a akcentuje velké pravdy s patosovým medem, namazaným kolem autorské pusy. Tak jaká, máme tu další snímek oživlý tou pověstnou spielbergovskou magií?

Nvotová se pustila na tenký led s novým filmovým počinem, který by měl potenciál rozkrýt a hodnotně zpracovat ožehavá témata. Dotýká se násilí na ženách v souvislosti se střetem křesťanské ideologie a přeživších pozůstatků pohanství. Pokouší se odhalit podstatu čarodějnictví pod nánosem démonizace a zavilých předsudků v kolektivní mysli vesničanů. Jenže výsledkem je spíš příliš velké sousto pořádně přitažené za vlasy a rozžvýkané před užaslými zraky publika. Světlonoc po sobě zanechává pachuť ukřičeného novopohanství a zmatečného klouzání po povrchu ženské problematiky.

Zapadlé vesničky na rumunsko-ukrajinské hranici: státní aparát tu má mizivou moc a ve vodách šedé ekonomiky je pro zisk často potřeba podstoupit nepřiměřenou míru rizika. Pašerák Leonid o tom ví svoje – zabezpečit rodinu, aniž by ji černým řemeslem ohrozil, není vůbec snadné.

Marvel aktuálně ukončuje kvalitativně oscilující čtvrtou fázi své tovární manufaktury, počíná tak s hromotným řevem, dalším bohatým rozpočtem a po všech stranách ambiciózně rozmáchlým filmovým pokračováním. To se muselo vyrovnat s hned několika ranami osudu: pandemickou stopkou celosvětové filmové produkce a tragickým úmrtím Chadwicka Bosemana, ikonického Černého pantera ze snímku z roku 2018, který po traumatech posledních let působí jako příběh z daleké doby jiného světa.

„Pozorně poslouchej!“ opakuje rozbitý hrací automat v dětském koutku obchoďáku, kam Silva odložila svého syna, aby se po rodičovském střetu mohla vyplakat o samotě. Den, během nějž se odehrávají příběhy Hany, Terezy a Silvy, je časem, kdy „Pozorně poslouchej!“ přichází o svou moc. Staré a nefunkční se dostává do kolize s novým pořádkem. Ten se neohrabaně líhne na svět a tříští u toho svou nepohodlnou skořápku. Tříští se i nebe nad Prahou, které protrhla zlověstně vyhlížející aurora…

Kdo by to byl řekl, že z bohaté halloweenské nabídky Netflixu bude vůbec nejhrůzostrašnějším titulem adaptace meziválečného románu, který nechybí snad v žádném seznamu povinné četby k maturitě z češtiny. A je to příležitost odpustit si ono známé „nie, radšej knihu!“? 

Po mnoha letech neúnavné deprese, opuštěný životním elánem a chroupající kolečka sušeného banánu ze zdravé výživy si začínám uvědomovat, jak náročný úkol se sebou shrnutí první řady seriálu Rod draka nese. Tolik pochvalných slov, kolik by si zasloužil, totiž ani neznám, natož abych je nějak častěji používal. Přesto se o to pokusím.

Je dokonáno. Prsteny moci dospěly ke konci a my teď s odstupem více než týdne sdílíme dojmy z posledního dílu.