Články571

DC komiksový vesmír má nový přírůstek. Zajímá to někoho? Vyzná se ještě někdo v jeho souvislostech a zákonitostech? A jsou vůbec nějaké?

Nedávno si odbyl svou distribuční premiéru soutěžní dokument sekce Česká radost z loňské Ji.Hlavy Šťastně až na věky. Režisérka Jana Počtová tentokrát tvoří encyklopedii možností milostných vztahů, která obsahuje zatím jen pár hesel. Em jako... milenka, pé jako... polyamorie a té jako Tinder? Tak to je na superlajk! 

Na dveře tuzemských kinosálů klepe třetí zástupce filmového žánru nespokojených mužů pojmenovaných po bozích a synech králů řecké mytologie, co v potemnělých arénách rozdávají pěsti protivníkům i vnitřním démonům. Třetí pokračování série Creed zasílá pravolevé háky v rozmáchlém stylu: dostaneme strhující zápasy točené na IMAX kamery, kapky potu ve zpomalených záběrech, stárnoucí afroamerické železo, co nerezaví, kopu product placementu, ale taky nejedno překvapení. Sly se po druhém dílu odstěhoval do Humpolce, Michael B. Jordan kouzlí před kamerou a poprvé i za ní. Boxujte! A pijte u toho jen tu nejlepší whisky.

Charlie je raněná ryba s velkým srdcem, ztracená pod tlustou vrstvou tuku, smutku a viny. Setkáváme se s ním v omezeném prostoru několika pokojů a verandy, kam se zvládne dovalit, a v omezeném čase posledních dní, které mu v kritickém stádiu obezity zbývají. 

Na Nově nedávno odstartovala druhá série "nejdrsnější" reality show na světě (o jejíž náročnosti se vzhledem k darovaným dekám a hrncům vedou polemiky už od minulé série), shodou okolností měla v ten samý den premiéru "romantická komedie" se ztroskotaným manželským párem. Co mají oba počiny společné a má smysl (ne)věnovat jim čas? Mačety odložit, plavky nahodit a alou do moře!

Císařovnu Sissi jsme v různých zpracováních viděli už nastokrát, a přece ji v novém filmu Korzet z autorské režie Marie Kreutzer spatříme jako poprvé a docela jinak. Jako drzou panovnici, která s věkem ztratila skrupule a nepřeje si nic víc, než vyletět ze své vznešené kůže a stát se člověkem z masa a kostí.

Damien Chazelle zase jednou krade filmově publicistický prostor pro sebe: tentokrát s až bulvární konotací a vysoce rozporuplným přijetím áčkového projektu, do něhož vložil patnáct let práce. Nic z filmařského nadstandardu mu nechybí – hvězdné obsazení, řemeslná zručnost, režijní nápady. Obal třpytivě zlatavý; co ale ona chcípácká substance? Nevypaří se pár dní po projekci po vzoru páry nad hrncem? Nu, jelikož je vařícím obsahem onoho rendlíku bezmezný, přestřelený a (!) povinný diktát k adoraci zlodobrého diptychu povahy západní kinematografie, tak jsou ony výpary podezřele nelibé – víc než většina tříhodinové produkce babylonských tělních tekutin. Bavme se!

Od posledního filmu Martina McDonagha Tři billboardy kousek za Ebbingem, Missouri uplynulo pět let. Film měl obrovský úspěch: posbíral ceny a vydělal desetkrát tolik, co režisérovy předchozí snímky. Přesto se nelíbil všem. Třeba mně. Vytýkal jsem mu finty ve scénáři, karikaturu, ale hlavně: prostě mě minul. Co tedy The Banshees of Inisherin? Budou se díky hereckému duu líbit fanouškům V Bruggách? Kolik teče krve, kolik liliputů se pozuráží, kolik rasistů napraví? Anebo máme co do činění s napraveným režisérem, který opustil Ameriku a s ní i svoji zavedenou značku?