Články612

Po deseti let se vracíme do australských pouští v nejneekologičtější známé dystopii. Jde sice o origin story, tím hlavním lákadlem jsou tu ale nepopiratelně Millerovy monster truckové vylomeniny. Dostojí druhá bezuzdná plýtvačka vodou i benzínem kultovnímu předchůdci?

V post-komiksovém světě osiřelých multiplexů pokračuje trend sólovek bé týmu: antihrdinů a vyděděnců. Končí to často hrůzně, studia ale dolují chamtivě a hluboko, proto je tu po Morbiích, Madame Webech a třech Venomech další ze záporáků: a je to lovec!

One-, two-, three- (potažmo four-) woman show v podobě muzikálové jízdy, jejíž název evokuje dokument a nutí tak diváky googlit, jestli náhodou skutečně neexistoval drogový boss, který prošel tranzicí, se prodral z festivalů a přes Netflix až do kin. Držte si sombrera, tohle je fičák.

Kdo by to neznal - snad v každém se najde alespoň ždibet toho people pleasera. Lanthimos tento neduh zhmotňuje prostřednictvím vtíravého songu z osmdesátek, skoro tříhodinové stopáže a zhušťuje nejen atmosféru, ale především myšlenky na terapii. Haló, máte tam pro mě, prosím, nějaký termín? 

Demi Moore podniká v režii Coralie Fargeat velikou osobní investici – v Substance jde doslova s kůží na trh a otevírá zoufale nekonečné téma (nejen) hollywoodské povrchnosti a diskriminace. Hype z Cannes i Varů je rozhodně zasloužený, Substance je jedním ze zásadních filmů roku, a ani nevadí, že dějiny přepisovat spíš nebude.

Příslib dalšího letního strašení legendární kreaturou z vesmíru klepe na dveře tuzemských kinosálů a nese s sebou parametry kvalitní nakládačky v osmdesátkové nostalgii. Jak se tahle supermoderní vyvražďovačka umístí v žebříčku popkulturního fenoménu a uslyší někdo křik naší redakce v hlubokém vesmíru?

Triptych filmové citlivosti ze sekce soutěžní, z Horizontů a Imaginy. Charakterová studie přerůstající ve vztahové drama od mexického miláčka z Cannes Michela Franco, který krom vtahující režie předvádí i castingový majstštyk. Takové za málo peněz hodně muziky. Bruno Anković s Oslavou soutěží sveřepou vizí a nekompromisními postavami, do kterých se těžko prokousáva, Anna Cornudella Castro to celé korunuje nejoriginálnějším příspěvkem z magicko realistického Španělska. V něm nehraje prim pláž ni slunce, ba magická voda v rybnících a opuštěná stavení.

Ukrajinskou kinematografii letos ve Varech reprezentovala čtveřice dokumentů, jejichž rozmanitost snad těžko mohla být větší. Smutná pravda o ruském běsnění se bohužel už dva roky nemění, cestu k divákům si ovšem hledá skrze škálu vynalézavých forem.