Festivaly171

Chceš pěstí? Sandra Wollner si nese cenu poroty ze sekce Encounters z Berlinale a teď prestižní Un Certain Regard z letošního Cannes, její želízko ve festivalové sekci Horizonty bylo tedy záhodno zvědavě sledovat. Napořád je silně autorské drama takřka antického ducha, kde nic netrvá věčně a kde na hrdiny uprostřed moře velká černá vlna.

Režisér Šimon Holý se na Karlovarském festivalu představuje už potřetí, tentokráte v Hlavní soutěži. Po černobílém tančení a výletu čtyř žen za esoterikou povolává Jana Cinu do role drag queen s kořeny sahajícími do středočeské vesnice. Co tomu v domovině řeknou lidi?

Volím si tebe, triptychu snímků o domovech a o tom, co znamená se do nich vracet nebo o ně přicházet. Letošní Vary nabídly vysoce bohatý program právě v sekci Horizonty, pro kterou tam beztak většina cinefilů jezdí, proto zde následují tři kvalitativně vybočující příspěvky o vlasti.

Mungiův Fjord – nejžhavější programová brambora letošních Varů – ovládne díky Aerofilms v říjnu české kinosály a my nesem festivalové noviny, poslouchejte: na norské krajiny pozor dejte.

Nečekané překvapení loňské filmové přehlídky ve Varech. I tak se dá hodnotit jediná projekce (uvedena ve Velkém sálu) o zrodu rapového tria Kneecap, kterou přijel uvést sám režisér Rich Peppiatt. Ve svém úvodu vysvětluje, proč nejsou filmoví protagonisté součástí delegace: prý by byli už ve dvě hodiny odpoledne (v čase projekce) na mol a zasloužili by se přinejmenším o pořádný rozruch. Pokusil se o to alespoň samotný snímek? Tá!

Kdo by to neznal - snad v každém se najde alespoň ždibet toho people pleasera. Lanthimos tento neduh zhmotňuje prostřednictvím vtíravého songu z osmdesátek, skoro tříhodinové stopáže a zhušťuje nejen atmosféru, ale především myšlenky na terapii. Haló, máte tam pro mě, prosím, nějaký termín? 

Demi Moore podniká v režii Coralie Fargeat velikou osobní investici – v Substance jde doslova s kůží na trh a otevírá zoufale nekonečné téma (nejen) hollywoodské povrchnosti a diskriminace. Hype z Cannes i Varů je rozhodně zasloužený, Substance je jedním ze zásadních filmů roku, a ani nevadí, že dějiny přepisovat spíš nebude.

Triptych filmové citlivosti ze sekce soutěžní, z Horizontů a Imaginy. Charakterová studie přerůstající ve vztahové drama od mexického miláčka z Cannes Michela Franco, který krom vtahující režie předvádí i castingový majstštyk. Takové za málo peněz hodně muziky. Bruno Anković s Oslavou soutěží sveřepou vizí a nekompromisními postavami, do kterých se těžko prokousáva, Anna Cornudella Castro to celé korunuje nejoriginálnějším příspěvkem z magicko realistického Španělska. V něm nehraje prim pláž ni slunce, ba magická voda v rybnících a opuštěná stavení.