Festivaly172

Karlovarské Horizonty i Proxima tradičně hostí mimojiné i plejádu celovečerních debutantů, tentokrát i se silným tuzemským otiskem. Před pár lety jsme dali sbohem a šáteček sekci Na východ od Západu a díky tomu máme teď "sekci doplňující hlavní soutěž, představující filmy plné tvůrčího elánu, odvahy a hledání nových výrazových prostředků." (tak to definuje festival). Nu a zde jsou tři představitelé, kteří tuto definici splňují do puntíku.

Chceš pěstí? Sandra Wollner si nese cenu poroty ze sekce Encounters z Berlinale a teď prestižní Un Certain Regard z letošního Cannes, její želízko ve festivalové sekci Horizonty bylo tedy záhodno zvědavě sledovat. Napořád je silně autorské drama takřka antického ducha, kde nic netrvá věčně a kde na hrdiny uprostřed moře velká černá vlna.

Režisér Šimon Holý se na Karlovarském festivalu představuje už potřetí, tentokráte v Hlavní soutěži. Po černobílém tančení a výletu čtyř žen za esoterikou povolává Jana Cinu do role drag queen s kořeny sahajícími do středočeské vesnice. Co tomu v domovině řeknou lidi?

Volím si tebe, triptychu snímků o domovech a o tom, co znamená se do nich vracet nebo o ně přicházet. Letošní Vary nabídly vysoce bohatý program právě v sekci Horizonty, pro kterou tam beztak většina cinefilů jezdí, proto zde následují tři kvalitativně vybočující příspěvky o vlasti.

Mungiův Fjord – nejžhavější programová brambora letošních Varů – ovládne díky Aerofilms v říjnu české kinosály a my nesem festivalové noviny, poslouchejte: na norské krajiny pozor dejte.

Nečekané překvapení loňské filmové přehlídky ve Varech. I tak se dá hodnotit jediná projekce (uvedena ve Velkém sálu) o zrodu rapového tria Kneecap, kterou přijel uvést sám režisér Rich Peppiatt. Ve svém úvodu vysvětluje, proč nejsou filmoví protagonisté součástí delegace: prý by byli už ve dvě hodiny odpoledne (v čase projekce) na mol a zasloužili by se přinejmenším o pořádný rozruch. Pokusil se o to alespoň samotný snímek? Tá!

Kdo by to neznal - snad v každém se najde alespoň ždibet toho people pleasera. Lanthimos tento neduh zhmotňuje prostřednictvím vtíravého songu z osmdesátek, skoro tříhodinové stopáže a zhušťuje nejen atmosféru, ale především myšlenky na terapii. Haló, máte tam pro mě, prosím, nějaký termín? 

Demi Moore podniká v režii Coralie Fargeat velikou osobní investici – v Substance jde doslova s kůží na trh a otevírá zoufale nekonečné téma (nejen) hollywoodské povrchnosti a diskriminace. Hype z Cannes i Varů je rozhodně zasloužený, Substance je jedním ze zásadních filmů roku, a ani nevadí, že dějiny přepisovat spíš nebude.