Hlavní soutěž byla letos prolezlá čímsi smrdutým. Kromě očekávaných výplodů francouzských a německých produkcí (které jsou již pověstné předlouhou stopáží s několika konci) se letos přidaly i další země, jež daly za vznik až nečekaně táhlým nudnostem: jedním z nich je i švýcarsko-italská Gloriá! (2024). Mohlo by drámo o hudebnicích z let minulých, které je tvořené především parodií na odboj proti patriarchálnímu nastavení společnosti, ve své sekci obstát? Bohužel ano.
Gloria!, 2024, 106', IT/CH Neue Visionen Filmverleih
RECENZE (KS) — Italské maloměsto poblíž Benátek, hudební škola pro dívky či tak něco, 1800. Ženský sbor, který interpretuje výhradně skladby postaršího kněze, který má ovšem již několik týdnů (měsíců? let?) problém vymyslet jedinný notový zápis. Ve stejné době se shodou okolností chystá nově nastupující papež Pius VII. navštívit své ovečky mimo Řím a samozřejmě, jak jinak, zavítá i na tuto hudební školu.
Na scéně se objevuje chudá služebná, o které si celý dvůr myslí, že je navíc i hluchoněmá. Už od počátku je ale jasné, že oplývá až nadpřirozeným citem pro rytmus. Pro ilustraci lze citovat z anotace: "Nikdo neví, že se jmenuje Teresa, nikdo netuší, že má mimořádný talent, který jí umožňuje vnímat harmonii vesmíru a přetvářet realitu prostřednictvím hudby".
Stejná Teresa čirou náhodou nalezne hudební vynález své doby, pianoforte, a díky tomu se stane pro ženský ansámbl se "silnými životními příběhy" konečně, alespoň v něčem, zajímavou. Po nocích si vytvoří pravidelně se scházející sesterstvo, které tajně skládá a zkouší vlastní, novátorské hudební kompozice a u toho si vypráví o těžkostech vlastního bytí.
Neue Visionen Filmverleih
Režijní debut původní herečky Margherity Vicario (Mrtvý strýček (2016) nebo Allenovo S láskou do Říma (2012)) postrádá jakýkoliv záchvěv napětí, od prvního okamžiku je téměř jisté, kudy se osudy postav kráčí. Stejně je tomu tak i s jejich charakteristikou - muži jsou vykreslováni ploše, ženy zas jako fádní bytosti naprosto podřízené patriarchálnímu světu, jejichž jediným úkolem je poslouchat.
Přitom by stačilo tak málo: třeba se nesoustředit na absolutní sluch Teresy (což je doslova do očí bijící), která v jedné z prvních scén uslyší geniální symfonii ze všech okolních zvuků, slepicemi počínaje a praním v neckách konče (taková verze Wonkova (2023) "Scrub scrub", ale horší). Přidat alespoň jednu zajímavou linku (pokouší se o to alespoň nucené vdavky mlčící služky s random šlechticem), nebo jiné, nepředvídatelné vyvrcholení příběhu. Mimochodem, právě konec je možné identifikovat už z anotace, a trochu tak pozbývá motivaci snímek vůbec vidět.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (KS) — Holky z hudební školy (šití) se nečekaně vzpouzí systému a proti patriarchátu bojují akordy a tóny, a to, bohužel, nestačí.
napsala Kristýna S.
