Festivaly — 58th KVIFF, 3. červenec 2024 20:55RozhlasáciRecenze filmu Vlny (2024, 131', CZ)

RECENZE (KS) — Ako mladé dievča – premiéra třetího režisérského a scenáristického počinu Jiřího Mádla už je za námi. Do redakce mezinárodního života v Československém rozhlase, kterou tvoří postavy fiktivní i inspirované těmi skutečnými, se náhodou dostává na pozici technika hlavní hrdina Tomáš Havlík. Do kolektivu intelektuálů instantně zapadne a svůj přešlap v podobě spolupráce se Státní bezpečností dokáže rychle a efektivně vyžehlit – stává se spolusabotérem nastalé situace a společně s kolegy vytvoří jeden z nejvýraznějších milníků v dějinách československého vysílání.

Hereckému obsazení a estetice není co vytknout, snímek prezentuje šedesátky jako barevné roky s výraznými brýlemi a velkými kníry, nechybí ani sociální rovina. Postarší redaktoři jsou prezentováni jako idolové své doby, navíc jim stačí složit nějaký ten kompliment či uštědřit nějakou dobře míněnou radu a jejich jednorozměrně vykreslené kolegyně jsou z nich úplně paf.

Ženské osazenstvo redakce se skládá z jedné asistentky (která kromě zvedání telefonů a vaření kávy laškuje po pracovním době s jedním z redaktorů) a jedné emancipované redaktorky právě se navrátivší ze zpravodajské pozice v Africe, jejíž sebevědomí musí pravidelně pozvedávat právě nový technický pomocník. Ve scénáři se nenašlo místo pro ženskou postavu, která by ke svému bytí nepotřebovala žádné postrčení od mužských kolegů.

Gradace se naplno rozjede v poslední třetině, rychle ale upadá a z množství konců by se dalo losovat. Vlny jsou průnikem snímků o šedesátém osmém, z každého si berou něco. Odlišují se použitím dobových záběrů, jež z něj tvoří koláž, která se však nesnaží referovat o historických faktech, zároveň je i díky nim velmi jednoduché propadnout představě, že se právě o výpověď doby jedná. Řemeslně není co vytknout, snímek se nicméně nevyhýbá floskulím a obrazovým zbytečnostem.

Nenáročný český divák však klišé snese a snímek jich nabízí víc než dost – dojímání se nad hrdinským vítězstvím proti zlu, vzpomínání na staré dobré časy, přehodnocení životních cílů nebo nadužívání dobového soundtracku (i v nevhodných okamžicích). O přístupnosti svědčí mimo jiné osmiminutový potlesk ve stoje, který snímku predikuje zářnou budoucnost v distribuci.

Co však bude s Vlnami po uvedení v kinech? Pravděpodobně zapadnou v obsahu některé ze streamovacích platforem a stane se z nich film, který už není nutné vidět znovu, protože se není pro co vracet.☞ PINBACKER