Švédský tvůrce Johan Renck přiváží s pompou na červený koberec berlínského filmového festivalu hvězdné obsazení a příslib konverzační sci-fi s existenciálním přesahem. Ten má dodávat scénář založený na knize Jaroslava Kalfaře, českého autora, co od svého mládí působí za kopečky v americkém Brooklynu. Režíruje autor minisérií, platí Netflix, ční Sandler. Jak se středorozpočtová konverzačka kosmonauta Jakuba s terapeutickým pavoukem ve stavu beztíže zchroustala na velkém plátně Berlinale Palastu? Odbyla si šedá myš streamovací platformy grandiózní premiéru věhlasného festivalu pro nic za nic? Respektive – pro fotografie před palácem ve výstředních oblecích? A hlavně – commander Proghadzka, jak se cítíte?
RECENZE (AH) — Dílna Netflixu chrlí další druh obsahu: takřka filozofickou cestu Adama Sandlera aka Jakuba Procházky, která je hned dvojí: pouť kosmickým prostorem, jejíž cíl je průzkum mlhoviny za Jupiterem; výprava badatelovy psyché zpět na Petřín, kde zanechal těhotnou manželku. Procházka na těchto dvou drahách hodinu a čtyřicet minut lamentuje o životě s dalším cestovatelem – osminohým CGI členovcem, který mu díky paralelnímu střihu otevírá staré i nové duševní ranky. Koncept, který má potenciál utáhnout stylový kraťas s pointou, je tu roztažen na máslo namazané na příliš velký krajíc. To celé v singulární kulise skromného interiéru vesmírné lodi s šuplíkovými nápisy v češtině: “Koření”, “Nesahat”. Hlavní vztahový vzkaz snímku je pouhým vršením banalit, co budí dojem fanouškovského home-movie. S tím rozdílem, že pro tohle home-movie muselo tisíce Indů měsíce animovat záběr po záběru výhružné chelicery a přesvědčivé pedipalpy. S legendárním Solarisem (1972), těžce depresivní Ad Astrou (2019) nebo kultovním Interstellarem (2014) nelze Spacemana nijak srovnávat.
Loď Jan Hus 1 razí bez funkčního záchodu vysokou rychlostí neprobádaným prostorem, mezihvězdná aplikace volání “Czechconnect” věčně nefunguje a Lenka má v totalitně zobrazeném Česku nevyléčitelnou depku. Někdo zapomněl zaplatit fakturu Českému Telecomu? Lešení osamělého představitele lidské rasy miliony mil od domova už bylo postaveno a vyšplháno několikrát: empirické důkazy o tom, že tohle může fungovat, máme. Třebas výtečný Moon (2009) Duncana Jonese z éry, kdy byla po osobitých snímcích exotických žánrů ještě poptávka. Herecký důraz jediného tahouna snímku vystavěný na vnitřních monolozích a vnějších dialozích s zcizovací složkou nelidského příslušníka (tam robot Kevin Spacey, zde pavouk Paul Dano) má v rámci takto fantaskního pojetí potenciál na rozmáchlá gesta, filozofické pointy a velké přesahy. Bod obnovy Kosmonauta je ale proti Jonesově měsíční opeře příliš jalový, příliš sterilní na to, aby jej divák po dvaceti minutách nepřepl třeba na Mučící kolo. Toť nebezpečí sledování filmů z počítače, na slavnostní premiéře se v přervaném sále utéct nedalo.
Netflix
Ne že by to byla až taková tragédie: na letošním Berlinale bylo mnoho jiných snímků, ze kterých byl úprk z kina jediným vysvobozením, některé z nich dostaly dokonce ocenění poroty (Bruno Dumont a jeho L'Empire (2024)). Spaceman je zkrátka produkt poplatný době, výtvor renderovaný na zakázku studia, jemuž se zalíbila předloha, kterou konvertovalo do bezzubé, stagnující báchorky s příšernými replikami a fajn herci, kde exceluje hlavně ten, co “pouze“ propůjčuje hlas příšerce. Nebýt autorem pan, co je původem z Čech, asi by se v našich luzích nad Spacemanem vířilo méně prachu, na druhou stranu díky tomu můžeme objevovat taje systému FERDA, poťouchle se usmívat nad západním pojetím Rusalky a užívat si ten jeden záběr na budovu SPT CETIN v Olšanské ulici, která dnes už takřka nestojí. A taky teda hromadně slavme, že “tam“ nebyli první Jihokorejci.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Ad Bohemia! Sterilní adaptace románu o průzkumu mlhoviny a krize manželství v jednom, průměrný pokus o všední přesahy do existenciálna, převyprávěný snad po sté. Na široké ploše stopáže schází Renckovi invence, režijní nápady, platí tu kýčem a všudezdejší, šustící floskulí. Dobře zajeté klišé možná může uspokojit základní potřeby, třeba si netflixí předplatitel nad roztodivným pavoučkem baštící Nutellu i popláče. Sázky jsou ale v takto nadstřeleném konceptu vysoko a natočené vnitřní mdlo s fádním Sandlerem není splněné zadání. A to ani ve skafandru OREL-1.
napsal Adam H.
