O Varech, Lux Prize a tak...glosa napsal

Jakub Brych

dne 10/7/2017

První den pobytu ve Varech byl festivalový až hanba. Na uvítanou vyprázdněná konverzačka Columbus následovaná depkoidními Nechtěnými a finiš absurdní korejskou věcí Den poté. Filmový shittrick jako vyšitý. S tím se holt počítá. Vedle tohohle se ale poštěstilo v dozvuku loňských Benátek zavítat na vyhlášení výběru desítky evropských filmů, které se budou letos ucházet o Lux Prize, aneb cenu Evropského parlamentu. Docela nostalgie, protože ve výběru se objevilo i pár benáteckých záležitostí, především Heartstone, jemuž jsem onehdy dal i svůj hlas. Kromě nich ale padly i filmy, co se už prohnaly nebo právě prohání českými kiny, jako Poslední rodina nebo Král Belgičanů. Je fajn si tenhle výběr proklepnout, protože kromě už viděných věcí obsahuje i pár, o nichž člověk neměl doposud ani páru a který je dobrý poznat.

Po ceremonii (během níž jsem byl požádán o asistenci při focení foťákem s hoooodně tlačítkama aneb snad jsem to moc nepohnojil) přišel krátký rozhovor, který se nesl v duchu toho, jak vnímám seznámení s Lux Prize. Upřímně jsem ze sebe vychrlil dost pozitivních proklamací – před rokem jsem ji neznal a neměl ponětí o jejím účelu, ale teď tu myšlenku nemůžu necenit. Umožnit evropským filmům proniknout díky propagaci a otitulkování do všech zemí a kin, kam by se často v konkurenci bohatě financovaných spektáklů vůbec nedostaly, je záslužná věc. Bez debat. Na to se odpovídalo snadno a jednoznačně. Těžší byla druhá část otázky. Lux Prize a mladí lidé. Upřímná odpověď na ni je ta, že o ní mladí lidé moc neví. Nebo aspoň ne mladí lidé kolem mě. A to to jsou cinefilové. Jenže to je obecně problém přístupu publika k evropským filmům.

Evropský film není zákonitě kvalitní věc a žádaná souhra angažovanosti či sdělení a zároveň stravitelnosti se vidí jen u pár kousků za rok. Zbytek je záplava záležitostí s diskutabilním obsahem, přínosem, formou, a tak. Mlčenlivé, zdlouhavé, bez hudby, apod. Záměrně nezmiňuju absenci velkých efektů – srovnávání komorních konverzaček s drahými blockbustery je zbytečnost. Jde o to, že existuje dost evropských i hollywoodských filmů menšího střihu, které formálním provedením stačí širšímu obecenstvu, předají i určitou informaci, ale nevyčerpají po duševní stránce. Málokdo se chce po návratu z práce a umytí nádobí po večeři ponořit do osudů mlčenlivého bulharského prosťáčka, který zoufale hledá hodinky po tátovi (Glory je taky ve výběru Lux Prize).

A dnešní narůstající množina lidí okatě odvrhávajících mlutiplexovou kulturu si stejně vystačí s přísunem univerzálních filmů, kterých je dost. Střední rozpočet, hrst známějších herců, solidní režie, a dojem artovosti je úplný. A často i úspěšně. Je spousta povedených filmů s větším budgetem a třeba i pozlátkem, tak jako je špatná spousta těch levných a artově se tvářících. Jde ale o to, že pozornost většiny, a to i omladiny, si pro sebe i při odečtení blockbusterů z rovnice urve poměrně úzká skupina filmů a ty menší, vyhraněné, jednostranné evropské počiny si i přes propagaci a finanční podporu stejně pozornost nevyslouží. A ačkoliv Lux Prize se nespojuje jen vyloženě s malými projekty, nemá v Čechách tu živnou půdu, kterou by potřebovala pro šíření povědomí o svojí činnosti.

A to měl Toni Erdmann v českých kinech solidní úspěch. Jenže to je právě ten šťastný film, který se zavděčí všem vrstvám publika (na tom, kdo se v něm čemu směje se dá krásně rozvrstvit). Můj život Cukety, který skončil „jakoby druhý”, se do distribuce dostane až letos. Sieranevada prosvištěla se skromnými čísly. A tak dále. Takže těžko se dá očekávat, že by se cena cílící na tenhle druh filmů dostala do širšího povědomí. I údajně alternativní diváctvo stejně radši půjde na jistotu a nezkusí film, který se podařilo do klasické distribuce „propašovat”. Proto praskají švy na projekcích Naprostých cizinců, kteří sice reprezentují evropskou filmařinu slušně, ale ne trvanlivě a hlavně dost lacině.  Aspoň ale tenhle film dokázal, že evropskost vůbec není překážka. Staří mít správný artikl a štěstí a lidi už si info předají sami. Jde tak spíš o rozšíření spektra a zvýšení napětí mezi jeho krajními body. Přičemž ty (doufejme) nejlepší evropské filmy z toho vyjdou s titulky a publicitou a zasáhnou větší plochu, než by mohly bez podpory Evropského parlamentu. Jen těžko se ale změní přístup veřejnosti obecně k Lux Prize a kvantu evropských filmů. Revoluce nemůže být rychlá, už teď ale je na místě jásat, jelikož situace v Čechách je skvělá. Filmů nám sem putuje habaděj, jak artovky, tak brakovky, a všemožných festivalů a projekcí tu je dost. Evropu tu rozhodně máme na talíři dnes a denně a je to luxus, kterého se nedostává zdaleka všem jejím státům. Za to buďme vděčni.

Filmy nominované na Lux Prize:

Ciambra (Itálie, Španělsko, USA, Francie, Německo, Švédsko)
BPM (Francie)
Glory (Bulharsko, Řecko)
Srdce z kamene (Island, Dánsko)
Král Belgičanů (Belgie, Nizozemsko, Bulharsko)
Sámská krev (Švédsko, Dánsko, Norsko)
Léto 1993 (Španělsko)
Poslední rodina (Polsko)
Druhá strana naděje (Finsko, Německo)
Western (Německo, Bulharsko, Rakousko)

P.S.: Na Western se těšte! Recka brzo...