Mimokino, 25. říjen 2022 12:36Zelená jde, zelená si jde pro TebeRecenze epizod Zelená rada a Černá královna série House of the Dragon

RECENZE (JS) — Stejně jako se v úvodních titulcích krkolomně klikatí řečiště krve, mohly se zdát první kapitoly dračího seriálu  dramaticky řídké, příběh neokysličený a postavy zdrclé a sražené. Troufnu si říct, že najít na tyhle skvrny úspěšný čistící recept by se rovnalo malému zázraku. A přece se to povedlo, rod krále Viseryse jen umně klamal tělem. Tak trochu musel, protože k úspěšnému převedení knižní předlohy (a obsáhnutí uplynulých desetiletí) na televizní obrazovky bylo zapotřebí redefinovat běžný seriálový formát, zariskovat a nastavit si pravidla a postupy přesně podle svých potřeb, tzn. bez kompromisů.

A výsledek? Ještě nedávno jen málokým očekávaná pecička. Nepopsatelný skvost, který musíte vidět, abyste pochopili, jak je možné zamilovat si všechny ty fiktivní postavy, jež dávno rozostřily hranici mezi dobrem a zlem.

Dlouho jsem uvažoval a zdroj největší přitažlivosti v sobě nejspíš nese myšlenka, již vyslovil princ Aemond. Jako mladší bratr může být vzorným vojákem, co studuje dějiny a filozofii, cvičí s mečem a letá na největším drakovi světa, stejně to ale nestačí, aby byl král. Přesto se rozhodne skoro sisyfovsky vyzvat tovární nastavení nespravedlnosti v životě k souboji.  Snad každý z nás ví, jaké je prát se o to, co mají druzí zadarmo. Odpověď na otázku, co jsme takovému souboji ochotni obětovat, je tady hnacím motorem nejedné zápletky.

Na tomto místě chci opěvovat scenáristy Ryana Condala, jenž zároveň působí i jako kreativní ředitel (a producent), a George R. R. Martina. Suverénnost, s jakou se jim povedlo ukočírovat tento mega projekt, hraničí s genialitou. Ve srovnání s nimi působí konkurenční pokusy o ovládnutí území streamovacích služeb v podobě Zaklínače nebo Prstenů jako střely prasklým prakem na dračí tank. Závěrečný díl první série je k tomu navíc splněným přáním, na něž jste se ani neodvážili pomyslet a kde může absolutní zvrat způsobit i v první epizodě ze srandy vytržená stránka knihy.

Pečlivě vystavěný scénář graduje několikanásobnou kruhovou kompozici, díky níž je možné porovnat (při druhém zhlédnutí celého seriálu mi spadla brada z toho, jak promyšlené a důležité jsou všechny předchozí scény a záběry) např. porod princezny/královny Rhaenyry vs. porod její matky. Chyběl kousek a dračí honička se mohla stát, jak už bývá zvykem, do bezvědomí práskajícím cliffhangerem. Jenže pak se Emma D’Arcy v posledním záběru podívala do kamery. A přepsala dějiny.

A zatímco svět tají hrůzou dech z faktu, že tisíce účastníků 20. sjezdu Komunistické strany Číny bouřlivě aplaudovali prezidentu Si Ťin-pchingovi, který si po důkladných čistkách zajistil bezprecedentní třetí pětileté funkční období v čele strany, dovedu si scénu obdobného nadšení docela dobře představit. Jen já při něm v čele davu omdlévajících fanynek z koncertů kapely Beatles se slinou u pusy skanduji: „Viserys! Rhaenyra!! Rod draka!!!“☞ PINBACKER