Mimokino, 13. říjen 2022 13:54Sbal kredit a odlétniRecenze epizody Oko (2022, 54', US) série Andor

RECENZE (AH) — V předchozím článku jsme shrnuli úvodních pět dílů, přičemž jsme je podobně jako tvůrci dramaturgicky dělili do trojic, co si v rámci produke první sezóny rozdělili různí režiséři. Nyní je na řadě Oko, poslední díl druhé trojice a climax pod taktovkou Susanny White, a je rozhodně na co koukat. Shodou náhod se název epizody shoduje s předposledním zástupcem první série Prstenů moci (naše recenze), který je ovšem kvalitativně na opačné straně spektra.

V Oku hraje prim skupinka odbojných Galů, co předchozí dva díly opatrně seděla s pozadím v trávě studeného lesa a trpělivě chystala každý krok lupičské operace, kterou si teď divák konečně vychutná v celé své žánrové kráse: s napětím, logikou, zvraty i doktory z podsvětí, jejichž fáčovací služby jsou po přestřelce v bance sem tam vyžadovány. Asi není třeba prozrazovat, že zdaleka ne všechno půjde podle plánu.

Co je ale důležitější: Andor dál v rámci pokračující vize Tonyho Gilroye pracuje na psychologických profilech všech zúčastněných, takže před velkou akcí probíhá neustálá konfrontace vzájemné nedůvěry a strachu (ale i odhodlání a odvahy). Aby ne – Gilroy už od začátku Andoru přistupuje k postavám jako k bytostem z tkaniva masa a kostí, co se logicky bojí o své nejisté osudy a, ve srovnání s nekonečností galaxie, křehké životy. Tahle skupinka zkrátka prozřetelně ví, že na planetě Aldhani jí před imperiální přesilou žádné JEDI triky nepomohou.

A co víc: scenáristicky to stačí na to, aby se i vedlejší postavy dostaly divácké oblibě. O to víc šokantní jsou jejich začátky a konce – na prolog třetího Vetřelce (1992) to ještě nemá, ale daleko to taky není.

Show tak dál doručuje konzistentní kvalitu, která může rozvleklým tempem leckoho odradit. Není to generický obsah instantního uspokojení, pozlátko bez substance, na jehož servis si streamovací platformy v posledních letech tak nějak zvykly. V případě Oka je ale právě rytmika využita s vysokou řemeslnou přesností, bez zbytečných obětí typu zkratek, výpustí, či nelogičností. Naopak, dva díly budovaná rošáda vztahů nových postav se tu v heistovém útoku vytěží víc než dostatečně.

Epilog s emocemi bujícím Skarsgårdem na Coruscantu je pak šťavnatou tečkou, kterou si přeje snad každý filmový režisér. Tak se nechme překvapit, kolik parseků Cassian přeskočí do příštího dílu: mise na Aldhani byla filmařsky úspěšná.☞ PINBACKER