Festivaly — 60th KVIFF, 12. srpen 2026 10:59Dramatik a filosof Mann mluví o stavu své domovinyRecenze filmů Domovina (2026), Horký pramen (2026) a Papírový tygr (2026)

RECENZE (DOMOVINA, 2026, 82', FR/DE/IT/PL) — Ach ti Mannové! Jsou v kurzu. Pawlikowského fascinace dějinami rozbouřenou Evropou minulého století pokračuje, stalinistické Polsko 50. let tentokráte mění za čerstvě poválečné Německo. Stav rodu Mannů: literární legenda Thomas se vrací z amerického exilu do kraje bývalé domoviny, do vybombardované říše stínu s dcerou, herečkou Erikou (Sandra Hüller). Thomassův syn Klaus (August Diehl) zároveň prochází dalším z cyklů deprese v hotelovém pokoji v Cannes a loučí se s přáním, aby se jeho Mefisto po samizdatovém vydání mimo nacisty nasáklou Říši dostal do povědomí zlomeného národa. Tragický osud postaviček této rodiny Pawlikowski kreslí na plánu přesunů po recepcích na přednáškách staršího z Mannů. Diváka provede vtahujícím putováním zpustošenou minulostí, čerstvou, bolavou; těžce představitelnou optikou dnešního bytí. Projde se s divákem i po bálech, kde se u jídla mezi sebou stále ještě baví fašouni, přeživší i ti, co se po ukončení konfliktu vrátili a pátrají v troskách bývalého domova.

Expozice doby bezbřehého bezčasí po absolutní zkáze všeho je přitažlivá, vyhýbáme se jí, a to i v tuzemí: ať už jde o kontroverzní odsun z pera presidenta doktora Beneše, poválečné masakry Němců v rámci pomsty za Lidice, Ležáky, Ploštinu, zbrklá rozhodnutí lidových soudů předtím, než se vydefinují zákony a oficiální postupy. Vzestup dnešního Německa po takové devastaci se vším tím, co si během toho zkusilo se Sověty je vlastně utopie překovaná do reality: pomocí injekce ekonomické a - jak se snaží Pawlikowski skrz ztracené figury dějin nakousnout - injekce morální. Jeho Ojczyzna je úžasně nasnímaná vize kraje, ze kterého hrůza odešla ve spěchu, ne zcela. Kraje, co se musí vypořádat s vinou, přetěžkou individuální, i tou kolektivní. Autor tu na úsporné (a přesné) stopáži nechává postavy bloudit, nenechává je nalézt nové místo ve světě, který se změnil, a pod povrch je stáhne s devastujícím závěrem, kdy bublající emoce vyvřou z niter zlomených páteří.☞ PINBACKER

RECENZE (HORKÝ PRAMEN, 2026, 97', US) — Feel-good debut Ramziho Basoura dojel skrz tisíce mil pustých plání středozápadu ze Sundance do kraje pitoreskních karlovarských Horizontů. Od pouště a povalujících se křovisek až do zeleného údolí rusko-českého malebna. Basour, který stříhal loňského účastníka festivalu od kolegy Maxe Walkera-Silvermana Od základu (Rebuilding, 2025), doručuje vlastní verzi typické Americany - příjemnou dramedy s vysokoškolskou pedagožkou, přistěhovanou z Libanonu, a jejím synem Danielem, co zrovna projel další pokus o připuštění k maturitě. Jako nouzový plán se nadhodí "dostat ho tam" - projet nekonečnou severní ameriku a stihnout tak zapsat vzpurného synka na školu, kde by po aktuálním vyloučení stihl složit zkoušku dospělosti.

Basour točí typickou festivalovku o postavách, co si na cestě fyzickým prostorem světa nachází cestu i k sobě samým, a jedna k druhé. Hledání nového domova tu manifestuje prozaickou otázku starou jako svět sám, je to poměrně vychytralá taktika: a divák se na tuhle udičku vděčně chytá. Pomáhá mu výrazný střih, vydařené obsazení a notně anti-klimatický závěr, co i přes vlastní bizarnost přesně vystihuje to, jak naše vlastní putování často nekončí tak, jak si ho vysníváme. Bol ze slova hořkobol tu nefunguje zdaleka tak dobře jako ostrovtip, co do hry vnáší Daniel Zolghadri, vycházející hvězdička současného nezávislého filmu. Tam, kde se Bashour snaží mezi postavy vklínit svár, to ne vždy vychází, epizodické odbočky jen plní funkci v rámci žánru. I tak jsou zábavné. A je pravda, že na améby v horkých pramenech pozor - ty po nechtěném loknutí vody prožerou majitelův mozek jak zelíčko.☞ PINBACKER

RECENZE (PAPÍROVÝ TYGR, 2026, 115', US) — Ti tátové a synové. Grayova fascinace ze Ztraceného města Z (2016) a Ad Astra (2019) pokračuje: nyní v newyorkské čtvrti Queens, která nebyla v druhé půlce osmdesátých let žádný med. Na lidového ochránce krků spořádaných občanů s pavoučí DNA je ještě brzo a policie tu taky za moc nestojí, tak si musí správní chlapi pomoct sami. Figuruje tu multituda bratrů: Gary (Adam Driver) a Irwin (Miles Teller), motor příběhu, charakteristicky jako Jin a Jang. Scott (Gavin Goudey) a Ben (Roman Engel), výrůstci Irwina, co se nechtěně připletou do soukolí ruské mafie, jež drží kvetoucí byznys s čištěním olejem zprasené řeky za pačesy. Nu a Linda (Scarlett Johansson), co v lehkém pozadí drží celou rodinu Irwina pohromadě a na kterou má celý environmentální podtón hnusu a špíny reaganovské Ameriky nečekaně drtivý dopad.

Gray v Papírovém tygru točí krimi a vrhá se na kordy proti všem žánrovým tropám, co by tu divák očekával. Napětí netepe z neobratně vyslovených příjmení z východu, ni z honiček starých aut s přestřelkami, nýbrž z rodinného melodramatu. To nastane, když Irwin nechtěně ohrozí velký byznys podsvětí vlastní dobře míněnou radou: jeho bratr se snaží situaci hasit, ale sám padá do spirály násilí a korupce, ze které je úniku prakticky nemožno. Tygr ovšem drápe nejzuřivěji uvnitř kruhu domova, co najednou ztrácí auru bezpečí. Prověřuje produktivní bílé muže, jejich úlohu ochránců, otců a navigátorů světem protkaným smrtí, co číhá za každým rohem: ať už z nečekaně lákavé nabídky k bohatství od vlastního bratra, nebo ze znečištěné vody a vzduchu prostředí, ve kterém rodina žije.

Gray si i tuhle linku přináší už z džunglí drancovaných bohatými angličany¹, z Měsíce, na jehož povrchu lidská rasa nevymyslí nic lepšího, než po sobě střílet na stylových roverech². Vzrušení vycházející z podstaty žánru thrilleru tu má vzestupnou tendenci, filmové zrno špinavě neuklizených ulic procedurálně exponuje dva vzdalující se bratry, co si i přes osudovou chybu vzájemně porozumí. Zemité stoky jak ze Scorseseho Taxikáře (1976) vyvanou, nebezpečí se přesměruje a za cenu významných ztrát je alespoň na chvíli dosaženo bezpečí. Je? Gray je soustředěný, při zemi, bez pozlátek, hutný a vysoce filmový po vzoru pro něj starší generace amerických tvůrců ze sedmdesátých let. Jeho referát stinné stránky Amerického snu je jejich odkazu plný.☞ PINBACKER