Destin Cretton ovládaný loutkařem Feigem hurikánuje Odysseou zasažená kina s druhým největším (po Endgame) kasovním otvírákem všech dob, Petr Parkař mění červeno–modrý kostým za tmavou klokanku s kapucí a v potemnělé barevné paletě bloumá s vlastní osamnělostí podzimními ulicemi velkoměsta. Ztratil kamoše, lásku i parťáky – co teď? Naprogramovat aplikaci na hodnocení holek a pak revoluční webovou aplikaci na šťouchání, chat, seznamování, události, randění? Probudit v sobě vnitřního arachnida, dospět a vzít si ze světa to, co je potřeba, či to, co chce? Konečně rozseknout to, jak to s tou zodpovědností vlastně chodí? Zločin v metropoli nikdy nespí a někdo se s ním přeci prát musí. Nu a s astronomickými cenami všeho je tak nějak nabíledni, že terapie je společně s newyorskou činží (a spoustou high–tech hraček) a lattéčkami mimo pavoučí finanční možnosti, tak to v Parkerovi vnitřně kvasí. Tož Petere, kde jsou tví přátelé dneska v noci?
Spider-Man: Zbrusu nový den, 2026, 145', US Sony Pictures
RECENZE (AH) — Destin Daniel Cretton si mezi nástupivším Narutem (2028) a zapadlejším Shang–Chim (Shang–Chi a legenda o deseti prstenech, 2021, psali jsme zde) střihá nejvyšší komiksovou ligu s postavou, na kterou se nesahá, a když, tak s respektem a opatrností. Jeho Shang–Chi byl v rámci marvelího zoufalství s koncem hlavní fáze Avengers svěže kontrolovaný vánek exotiky východu, zábavné pojidlo tradice a novátorství s poctivým řemeslem a náznakem ducha. Nu, o zmiňovanou kontrolu se zde pře a hraje především, je to navíc ještě o fous komplikovanější: Spidey je ve stáji hrdinů komiksového molochu bezesporu nejzajímavější figurkou, stoje tam hrdě na piedestalu i díky bohatému filmovému dědictví a předlohové tradici. Cretton tu musel našlapovat ostražitě, jednoznačně, s konkrétní dedukcí, a na výsledku je to cítit: nejnovější šlamastika Petera Parkera je nadále hravá, tak akorát přízemní, niterná, zapojujíc do sebe akorátní množství dalších figurek korporátního portfolia, jednu konkrétní (a zpočátku tajemnou) pak velice obratně. Jenže jakoby Marvel s na své poměry odvážnými odbočkami (Thunderbolts*, 2025) tentokrát přizastrčil růžky; snad jako po zaleknutí se kladných kritických i rozporupných diváckých reakcí na zapšklého objímače Sentryho a rozjel absolutní „damage control“, což je komicky i název instituce úřadu, co nyní v Brand New Day zastává poměrně důležitou roli. Nu, po–thanosí reputaci je zkrátka potřeba napravovat, jak prozaické.
Sony Pictures
Tam, kde Parker tápe, pochybuje a depkuje, přichází snímek vždy s protiváhou něčeho (nebo spíš od někoho), co Crettona jemně švihá přes prsty. Ať je to i přes požadavky splňující akci obecná mdlost a přežvýkanost tropů světa zodpovědností, dualit a osamění, celková počítačovost bez smyslu pro hmotnost a energii světa a v konečném důsledku i konstantní svrbění, že tuhle terapii pavoučího pána jsme přeci už párkrát v minulosti dostali. I když je tentokrát příjemně cronenbergovsky tělesná. Cretton jednoduše vyzobává témata z kompletní série a volně na ně navazuje, místy je aktualizuje, dodá důmyslně zvládnutou bitvu pocitů a pochyb lidového hrdiny, co zraje z poťouchlého studenta do průměrného nájemníka z Queensu. Toho, co platí složenky, hledá kamarády a co občas zaslechne něco v policejní vysílačce (teď moderně přímo v telefonní appce!). Naprosto vše ve snímku funguje dle pečlivě načrtlého návodu ke složení přiložených dílků, Sadie Sink, Jon Bernthal, Tom Holland – všichni doručí přesně to, co od nich alespoň základně vzdělaný návštěvník kina čeká. Cretton s nikým žádný odvážný tah štětcem neprovádí a je vlastně otázka, jestli něco takového od studia, co v posledních letech soustružilo slepence nijakosti jako The Marvels (2023), Quantumanii (Ant-Man a Wasp: Quantumania, 2023), poslední Thory nebo Brave New World (Captain America: Nový svět, 2025) čekat.
Jenže tohle je Spidey. Áčkový paddock. Všecko z kůže, atak. Ikona, co se s tváří Tobeyho Maguire bil s chapadly doktora Octavia, co ho ve snech strašila maska Dafoeova Goblina. Je to soňácké razítko odcházející kvality komiksu s přesahem, s živým pavoukochlapem z masa, kostí, chelicer a pedipalp, se srozumitelnými strachy a ikonickými touhami. A i když Zbrusu nový den rozhodně je kvalitní marvelovkou, jednou z nejlepších této pětiletkové mezi–fáze a teoreticky nejlepší ze série s Tomem Hollandem, je v něčem smutné pozorovat, jak kdysi pulzující světlo značky s každým dalším příspěvkem postupně mizí jako vzdalující se hvězda popkulturního nebíčka. Kategoricky bude pachuť či chuť v ústech každého fandy parkerových patálií při závěrečných titulkách odlišná, a je to tak dobře: i absence něčeho tu může být pro někoho bonusem. Měnit něco jen kvůli změně samotné asi netřeba a v jistém ohledu je lehce fajn zase po letech felit s přátelským pavoukem ze sousedství. Je taky na místě vyzdvihnout odklon od zesíleného fanouškovského servisu z Bez domova (Spider–Man: Bez domova, 2021, psali jsme zde) a obecnou dějovou soustředěnost. Ta doručuje přesně to, co by jeden čekal od vysokorozpočtového blockbusteru od Marvela: zábavný papundekl, omniprezentní popkorn, co se svižně přejí a při jehož přežvykování dostane mozek spoustu uspokojivých vzruchů. Že v sobě nemá punc originality? Nemá. Záleží na tom? Asi ne. Pocuchá dušičku? Možná.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Crettonův pavoučí blockbuster s přibývající stopáží ztrácí na atraktivitě a temnotou zkoušený hrdina brzy opustí post-covidový přesah z Thunderbolts a zalepí pavučinou pusu všem zlým hlasům. Kamarádská rovina funguje s postupně stavěným lešením čtveřice filmů výtečně a introspekce Parkera-newyorčana šlape, DNA se kloubí, motivy nabalují. Vše se uděje tak, jak má, pod palcem to má velký šéf. Dívat se mu pod ruce umí být ovšem i zábavné, a to Spidey je.
napsal Adam H.
