Premiéry, 16. prosinec 2021 14:01Padouši všech univerz, spojte se!Recenze filmu Spider-Man: Bez domova (2021, 148', US)

RECENZE (JB) — Míň objektivní recenzi jsem asi nepsal. Ani to nebude recenze. I když trošku snad ano. Vůbec si nepamatuju, kdy jsem naposledy v kině prožil takovéhle emoce. Upřímně nikdy. Protože jsem ani nemohl. Nemohl, dokud někdo nevzal moji nejsilnější dětskou filmovou vzpomínku a nenaservíroval ji mé zcyničtělé dospělé verzi. V osmi devíti letech jsem hltal každý nový spider komiks a to nejkrásnější jsem v kině jako dítě zažil s prvním a druhým Spider-Manem Sama Raimiho. Pamatuju si, jak pak v elektru v obchoďáku běžela jednička na smyčku a já se vždycky těšil na každý nákup, protože jsem tam mohl vysedávat a doufat, že stihnu svoje oblíbené scény. Tehdy to byl ještě zázrak, to že tu prostě můžu zadarmo pořád koukat svůj nejoblíbenější film.

A Raimi je to za mě do dneška. I přes spoustu nesporných much. A proto prostě nelze jeho a nového Spideyho nesrovnávat. I v tom sevření emocí si člověk uvědomuje, že když se Bez domova blýskne scénou, která se lehce blíží opravdovosti a syrovosti Raimiho dílů, je to právě jenom to jedno či dvě blýsknutí s markantní zásluhou Dafoeova osvědčeného démonství, a Wattsův film stejně pořád vězí v nemilosrdných kleštích písmen M C U, kde i přes zdánlivou tvůrčí svobodu přeci jen vládnou šablony, digibordel a stavba univerza.

Ani Spidey bez domova se jim neubrání, v kontextu ostatních marvelovek se ale o kus víc odhodlává zvyklostem vzepřít. Ačkoliv staví velmi silně na dědictví předchozích sérií, nespoléhá se jenom na ně a dál si buduje hlavně vlastní identitu. Příměsi z „cizích“ filmů dávkuje akorát a povětšinou s vkusem. Humor bývá trochu problém, protože marvelí receptura už je tak ojetá, že se těžko rozeznává upřímná sranda od vychtěné, postavy ale zachraňuje silný důraz na přátelskou „harryronhermioní“ linku, která drží film pohromadě, a taky vynikající Holland, který naplno využívá příležitost posunout svého Spider-Mana k drsnějším polohám.

Zdaleka ne každý charakterový oblouk samozřejmě v tomhle množství postav a světů opíše dostatečnou trajektorii, někde je to spíš jen malinká přímečka. Obecně platí, že daní za průnik univerz je tu kus logiky a rozumu, bez nichž by se filmová peripetie vyřešila o dost snáz. Děj se prostě musí odehrát. Smysluplnost je postradatelná. A málokdy je to větší pravda než ve filmu, který ohleduplně a s citem naposílá dospělé po houfech do slzavého údolí. Možná že můj metr měří tak předpojatě, že se tahle předpověď třeba vůbec nevyplní. Ale nikdy mi to nebylo tak jedno.☞ PINBACKER