Filmová zpracování literatury vznikají od počátků kinematografie. V článku „Adaptation, the Genre“ akademik Thomas Leitch považuje adaptaci za prototyp všech žánrů, určující vývoj Hollywoodské produkce tak, jak ji známe dnes. To, že polovina letošních kandidátů na Oscara za nejlepší film vychází z knižní předlohy, proto není překvapení. Za zcela odlišnými snímky stojí spisovatelé jako Alasdair Gray, Martin Amis či Percival Everett. Román posledního ze jmenovaných Erasure (2001)se adaptace dočkal pod nicneříkajícím názvem Americká fikce.
American Fiction, 2023, 117', US Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
RECENZE (LČ) — Na rozdíl od Chudáčků v režii Yorgose Lanthimose či Zóny zájmu Jonathana Glazera pracuje Americká fikce s metafikcí: Erasure je kniha s románem uvnitř. Píše jej hlavní hrdina příběhu, spisovatel Thelonius Ellison, přezdívaný „Monk“ podle jazzové legendy. Ellison mezi všeobecně oslavované celebrity nepatří. Dle slov jeho nakladatele píše „příliš bílé knihy“, tlusté bichle plné odkazů na antiku. Rozhodne se proto v opilosti napsat parodii na skutečné příběhy, tedy zpovědi z okraje společnosti. Stane se jadrným vypravěčem románu My Pafology, později překřtěným na Fuck, gangsterem prchajícím před zákonem. Síť lží, kterou Ellison následně snuje, tvoří zápletku filmu.
Zároveň Ellisona (Jeffrey Wright) sledujeme ve zcela obyčejných situacích. Vyrovnává se s vyhazovem z univerzity, rodinnou krizí i ztrátou či nemocí blízkých. Právě v tomto kladení obyčejného a vybájeného proti sobě tkví největší klady i zápory Americké fikce. Na jednu stranu film coby celek vyslovuje otázku, zda nezapomínáme v případě rasových menšin na příběhy jiné než ty z ulice či z vězení. Hlavní hrdina spolu s autory pranýřují většinové publikum, zvyklé slučovat násilí a slang s rasovou identitou. Na straně druhé se však od zajímavých otázek film nepřesouvá k prozkoumání možností. Svého hrdinu příliš nepotrestá ani neodmění. Konec jako by byl symbolickým předáním problémů do rukou diváka bez toho, aniž by poskytl víc než pár poznámek pod čarou.
Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Příjmení hlavního hrdiny odkazuje na Ralpha Ellisona, autora románu Neviditelný muž. Stěžejní dílo afroamerické literatury vypovídá o segregaci a diskriminaci černochů na začátku 20. století. Thelonius Ellison možná zosobňuje problémy století našeho, jakkoliv se adaptace románu opozdila o více než dvacet let. Spisovatel se stane neviditelným, pokud nepíše dle poptávky trhu. Rasová identita představuje zboží, nálepku, kterou stačí doplnit o vágní vyjádření poroty literární soutěže a bestseller je na světě. Americká fikce si z tohoto posunu neutahuje přehnaně, jakkoliv americkou kritickou obec nešetří. Jeffrey Wright v hlavní roli skvěle přepíná mezi polohami rozhněvaného intelektuála a přešlapujícího muže z ulice. Scénář však příliš tlačí na Ellisonovu nevinu: spisovatel se hned po vystřízlivění svého přehnaného dílka zříká, odmítá se účastnit setkání s filmovým producentem a soustředí se především na svůj osobní život. I v tom se ale skrývá neotřelost: Americká fikce jako by se vyhýbala přehnaným zvratům a snažila se být stůj co stůj komorním dramatem.
Z této žánrové rozkročenosti však vyvěrá i několik problémů. Snímek se stylově nesnaží vybočit z běžné produkce, melancholická hudba sahá na hranu kýče. I přes odsudek klišé v rámci afroamerické kultury se jich snímek sám dopouští, například v postavě Ellisonova homosexuálního bratra. Drama ohledně falešného románu postupně vyšumí a divákovi zbývá nepříliš přesvědčivě položená otázka, co z viděného bylo skutečné, a co pouze součástí v Hollywoodu vznikající filmové adaptace. Tato metarovina ladí s duchem předlohy, ale nepřispívá k jakémukoliv rozuzlení.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LČ) — Jediná scéna, ve které vidíme Ellisona psát, oživuje postavy románu přímo před zraky spisovatele. Jde o úctyhodný pokus vyhnout se montáži klávesnice, zpoceného čela a soustředěného pohledu. Přesto Americká fikce představuje další neúspěšné zpracování příběhu o spisovateli a psaní obecně. Jak ukazuje historie i ostatní kandidáti na letošního Oscara, filmu přeci jen více sedí jiné náměty.
napsal Lukáš Č.
