Kdo by to byl řekl, že z bohaté halloweenské nabídky Netflixu bude vůbec nejhrůzostrašnějším titulem adaptace meziválečného románu, který nechybí snad v žádném seznamu povinné četby k maturitě z češtiny. A je to příležitost odpustit si ono známé „nie, radšej knihu!“?
RECENZE (JS) — Kamera se snáší na šedavou plochu přikrytou mlhou. Šarlatově rudý kruh a další abstraktní obrysy vzdáleně připomínají snové malby Joana Miróa. S přibývajícím časem však nekonkrétní šmouhy začínají pomalu, ale jistě dotvářet nezaměnitelnou scenérii. Padlá těla bezejmenných vojáků jsou bez ohledu na svoji táborovou příslušnost ze všech stran netvořena výstřely z kulometů a děl. Zákopy dusí s každou bližší ránou sílící strach a z nebe padající hlína. Ani třetí rok první světové války není na západní frontě klid.
Úvod Bergerovy filmové verze snad nejznámějšího románu Ericha Marii Remarquea vydaného koncem 30. let 20. století předznamenává takřka celý zbytek stopáže. Ani se nenadějeme a studenti gymnázia v čele s Paulem Bäumerem (Felix Kammerer) a jeho kamarády se po patetickém proslovu svého třídního učitele, který po 50 letech míru přichází s radami, jak v nejtemnějších časech na bitevním poli bojovat se semínky pochybností, ocitají ještě ovíněni propagandistickým narativem o potřebě války a o činech, jenž budou jako pramen vody, který v zájmu císaře vyživí silný a ušlechtilý kořen, v první linii.
Netflix
Berger kopíruje nejsilnější témata literární předlohy (nesmyslnost války, bezcennost lidského života, naturalismus, kontrast mezi těmi, kdo o válce rozhodují, a těmi, kdo v ní umírají) a staví z nich neoblomnou kostru vyprávění. Tento postup ale nakonec působí jako dvousečná zbraň. Pavlův postupný rozklad, ztráta iluzí a odlidštění jsou znázorněny dokonale. Z mladíka plného ideálů, nadšení a myšlenek na budoucnost se stává bezvýznamná a ničím výjimečná výplň do mlýnku na maso.
S každou další brutální ofenzivou a na ni navazující ještě nelítostnější odvetou ale postupně otupuje i divák, a tak postava Paula nenávratně mizí před očima. Tohle totiž není jeho příběh, ale jakási psychopatická tisková zpráva o milionech zmařených osudů, od které je potřeba se odpojit, aby si jeden nemusel vrazit pletací jehlici do nosu. Jestliže takové sdělení fungovalo před 100 lety, jeho třetí filmové zpracování nepřináší v tomto ohledu nic nového ani originálního. Berger se sice snaží pravidelnými skoky mezi scénami plnými krys prchajících ze zákopů před tanky a mezi dialogy oficírů na neutrálním území o míru a čerstvosti croissantu zdůraznit leitmotiv absurdity sociální, mocenské a ekonomické nerovnosti, bez konkrétnějšího ukotvení do vztahů mezi postavami ale jde jen o pouhý povrchní výkřik, který vyzní do ztracena.
Netflix
A jako se nakonec zdají zaměnitelné všechny postavy, všechny bitvy, uniformy a válčící strany, nevyčnívá příliš ani samotný snímek. Kde Sam Mendes v 1917 (2019) čaroval alespoň s formou a Václav Marhoul v Nabarveném ptáčeti (2019) šokoval nevídanými hnusy, Berger promarňuje šanci přijít s čímkoliv vyčnívajícím či zapamatovatelným. A jeden hudební motiv na to opravdu nestačí.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JS) — Látka NZFK k nám s ohledem na současnou ruskou agresi na Ukrajině nepochybně promlouvá a lze v ní najít mnohé paralely. Mě osobně ale nejvíc děsí to, jak se lidé ze zkušenosti první světové války nebyli schopni poučit a jak se od té doby toho zas až tak moc společensky nezměnilo. I proto má nakonec Bergerova chladná, odtažitá, ale formálně precizní podívaná v dnešní době své místo.
napsal Jakub S.
