All-star herecká sestava coby problémová rodinka egocentrického sochaře v režii Noah Baumbacha zní jako instantní úspěch. Konverzační dramedie s potenciálem uhranout, potěšit, poučit, atd. Indiečkové nástrahy jsou ale všudypřítomné a Noah Baumbach musí tvrdě bojovat, aby se z konvencí žánru vymanil. A my se rozepsali o tom, jak moc se mu to daří...

Sága rodu Majerůrecenze filmu napsali

Lukáš Červený, Jakub Brych a Adam Hencze

dne 19/10/2017


Pinbacker ~ Mimokino ~ recenze filmu

recenze filmu The Meyerowitz Stories ~ Červený
Noah Bumbuch, známý to spiklenec Wese Andersona a milenec Grety Gerwig, má další film. Přičemž prachy na herecký ansámbl zchrastil bůhvíkde: vousisky zdobeného Dustina Hoffmana (patriarcha rodu Harold) obletuje Emma Thompson (jeho poslední manželka Maureen), jejich synáčky ztvárnili Adam Sandler (Danny) s Benem Stillerem (Matthew). Oba přitom svému otci – v příběhu i v pomyslné rodině herecké – šlapou na paty. Tak čím to, že si mě i přese všechno Meyerowitz Stories nezískalo?

Po slibném „hození do vody“ a nastínění základních témat (rodičovství, odpovědnost, výběr mezi rodinou a prací) si film dlouho udržuje stálé tempo. Tak dlouho, dokud se nerozplizne ve sled podobných epizodek. Podobných nikoliv ve smyslu opakování: historka o tom, že děd Majerovic při venčení pudla padl na hubu je příkladem za všechny, že Baumbach repetici umí. Podobnost příběhů – oněch Stories (New and Selected) z názvu – se skrývá ve stejném duchu, neustále znovu se vynořujícím vzorci vypravování. To přestává podněcovat, nedává divákovi prostor, aby si utřídil a zařadil sám, co se děje: nutí mu vlastně jakousi náladu, kterou by si z jednotlivých obrázků složit nemusel. Na vinně je částečně i hezká, ale nadužívaná hudba Randyho Newmana, která neumí vystřízlivět tak, jak to dokáží postavy. I proto je prozření obou synů silně zahrané ve filmu, ale absolutně neproživatelné mimo něj.

Danny (Sandler), Matt (Stiller), jejich nevlastní sestra Jean (Elizabeth Marvel) jsou všichni dobře napsanými postavami. Každý z nich má něco za sebou, něco před sebou a něco právě teď v sobě: jejich otec (Hoffman) jenom rozdmýchá, co v klidu doutnalo. Potud dobré: potíž je v Baumbachovu stylu vypravování, který na planoucí vášně a rozmíšky vesele čůrá. Někdy to zafunguje, jako když po ukecané první polovině u Haroldova lože nastane hrobové ticho, někdy vůbec, například ve formálně příliš vytříbených potyčkách nebo u svižně sestříhané konfrontace Dannyho s otcem.
Je zkrátka těžké točit vážnou látku odlehčeně. Někdy je výsledkem příliš velké sousto, které ani silnější žaludky nestráví, někdy zas příliš lehká večeře. Baumbachovi se podařilo leccos, nakonec ale přeci jen měl toho žraloka v hrnci nechat syrovějšího.

6

recenze filmu The Meyerowitz Stories ~ Brych
Jakoby Allen s brutální dialogovou kadencí. Baumachův scénář je silně koncentrovaný a hláškově velmi potentní. Pečuje o postavy, hraje si s nimi a obratně se vyhýbá jámám vyhloubeným historickými narativními floskulemi. Má tu boží nositele prostých a pitomých vlastností – natvrdlosti, sobectví, budižkničemovství, podivínství, a tak dále, a v první půli rozehrává krásný dialogový hokej, který je k prasknutí napěchovaný materiálem, ne vždy zvlášť přínosným, ale o to zábavnějším a živoucnějším. S lehkostí vysekává super civilní momenty a jakousi všední hořkost i sladkost, ono gros indiečkového žánru, co se jindy tak často rozplizává v přesycené patvary.
Atsushi Nishijima/NETFLIX

Baumbachovi se tu zezačátku nerozplizává vůbec nic, a především dvouhra Hoffman Sandler je ultra organická a zábavná. A snad i lidská, snad. Jenže sága rodu Meyerowitz s postupující stopáží stále víc slevuje z načrtnuté osobité trajektorie, aby zamířila do finiše plného žánrových stereotypů. Baumbach tu nejspíš úmyslně mění témbr ve snaze dodat odlehčené podívané váhu, seriózní emoční kopance ale nakonec modeluje s takovou klišovitostí, že závěr vůči zbytku filmu působí hodně rušivým, a především „odbytým“ dojmem. Kde se dalo jen nenásilně dohrát příběhové linky a nenápadně připomenout, že tahle rodinná mela nemusí být zdaleka pořád jen sranda, servíruje scénář pravověrný melodram vycpaný zmačkaným papírem.
Na startu skvělá konverzačka s přitažlivou cháskou postav a dialogy jako břitva, od druhé půle pomalu se převažující ke generické vztahovce, která odesílá postavy do starých a zchátralých koutů. Emoční dopad je tak střední, dílem nevyužitím úvodního potenciálu, dílem toho, že scénář už v toho v závěru nemá moc co nabídnout. Smrtící začátek a boží herecký ansámbl naštěstí fungují silně ve prospěch Meyrowitz, celkově to ale stejně na senzaci nedotáhnou…
6

recenze filmu The Meyerowitz Stories ~ Hencze
Baumbach je tu s další allenovinou a celkově s ní trefuje do černého. Má silně rozmanitý casting a skvěle napsané (i když trochu prvoplánové) postavy, které poskytují sladkokyselý vhled do života jedné dysfunkční židovské rodinky z Manhattanu. Otravná adorace města jablek z pozdní tvorby Woodyho tu úspěšně chybí – místo prostředí se Noah soustředí na velmi křehké vztahy dvou bratrů, sestry a taťky s mamkami: na rozkreslení jejich vzájemných rodinných vztahů je třeba plátno s fixy různých barev. Už tento fakt je jedním ze startérů milionu výčitek a mikrokonfliktů, které plní tento civilní exkurz komedií i v těch nejtragičtějších momentech – to je zároveň Baumbachova jednoznačně nejsilnější stránka.

Jakkoliv mu totiž fungují na první dobrou energií sršící postavy (s přesvědčivě excelentní hrou od Sandlera, Stillera, Emmy Thompson, nově příchozí Grace Van Patten a nominací voňavého Hoffmana) tak ostatní začne po vzoru boku bratra Dannyho čím dál víc kulhat. Hoffmanův patriarchální taťka Harold je totiž zhruba v půli stopáže zinvalidovaný a jeho rodina začne sklouzávat ke karikatuře sebe samé – na druhou stranu to alespoň poskytne prostor k nesmíření se s povahovou podstatou se společným otcem, ale mezi sebou samými.
Atsushi Nishijima/NETFLIX

Tuctový feeling z finálních historek nepřebije dialogovou střelbu, která má agresivní charakter palby (často do vlastních). Ta nebývá druhou stranou opětována a prostě se jen dál střílí. Lze v tom nalézt skrytý i křičený humor, který tu v devadesáti procentech těžce padá a trefuje divácké bránice – Baumbach to jako autor bere na vědomí a film ne a ne skončit, což mu ubírá na snadně nabyté přesvědčivost a autenticitě. Často si i pomůže předčasným střihem, který upozorní na jinak klidnou, ale přesnou skladbu montáže a důraz na filmové zrno. Noah tu umí obzvlášť přirozeným způsobem uvěřitelně míchat nálady a udržet si u toho vlastní punc stylu a civilnosti – nutno připomenout, že mu v tom nemálo pomáhá nejlepší herecká parta roku, i když s ní tvůrce v rámci scénáře zachází trochu necitlivě.
Škrtnout Allena a podtrhnout Baumbacha. Filmová predespozice k židovskému klišé a prvoplánovému ději je tu rozdrcena skvělými charaktery a excelentním castem, který zažehne vatry smíchu. Přes chyby to Noahovi funguje.. vlastně fakt dobře. His name was By--ron, but you called him My---ron--
7

Celkové hodnocení

Finální součet
6