Milá ztřeštěnost je pryč. Co dělalo první LEGO prvním LEGEM, je pryč. Odešla nezřízená bžunda a nastoupila bžunda jiná, co do osobitosti spíše chudá a obecně velmi zaměnitelná. Co přetrvalo z prvního dílu, se recykluje, co přišlo nově, působí náturou jako řadová fádní komedie s Jasonem Sudeikisem, kde se charaktery rychlopalně sebeironizují a rádoby uvědoměle shazují a glosují. Vzorec „chovám se jednoduše idiotsky, a ještě na to poukazuju“ se ve velmi omezené míře vyskytoval i v jedničce, tentokrát ale hraje naprostý prim. Jako by s Mayou Rudolph do páru k Willu Ferrellovi připlul zhoubný SNL mrak a Lord/Miller duo mu pisatelsky podlehlo.

Kvalita hlášek a skečů je nevyrovnaná (dnem je otravný banán), popkulturní odkazy mnohem zbytečnější než třeba v Batmanovi a obecně reflexe všeho vnějšího funguje dost samoúčelně. První díl víc varioval určité archetypy zápletek, tady se spíš jen tak pomrkává. Na druhou stranu poměrně slušně funguje sepětí s reálným světem, kdy poselství filmu je víceméně sympatické a v podstatě i překvapivé. O technické stránce bych normálně nemluvil, ale asi ji tu vyzdvihnu, abych ještě trochu vyvážil hejt, protože je pořád boží, o to ale větší škoda scenáristické plytkosti.