Pinbacker ~ Festivaly ~ 3rd PYIFF recenze
V souboru s vítězi letošní PYIFF přehlídky svítila Wet Season v seznamu Fei Mu cen jako nejlepší film a přidaná ranní projekce byla náležitě vyprodaná, i když ne všichni nadšenci nakonec vstali. Podobná rozpačitá polovičatost nakonec charakterizuje snímek samotný. Mají příběhy lidí „jako z filmu“  ještě co dát?

Po školerecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 11/11/2019

Singapur v období dešťů. Život stárnoucí Ling definuje nezájem: je učitelkou předmětu, co nikoho nezajímá, manželkou, co nezajímá manžela, a nikdo se nezajímá, jestli jí vyhovuje být ještě navíc pečovatelkou o nemohoucího tchána. Vlídnost k jednomu ze žáků rychle přerůstá v nevhodný vztah, nebo spíš vztažík, jehož nemístnosti si je Ling moc dobře vědoma, co si ale neuvědomuje, je, že může být i katalyzátorem něčeho většího. Škoda, že Anthony Chen končí svůj snímek přesně tam, kde přestává televizní dramoromantika a mohlo by začít něco trochu zajímavějšího.

Nuže ale, mezi jednoznačné přednosti filmu se řadí výborné zpracování a skvělé výkony od úsporného hereckého souboru, který samozřejmě stojí na Yeo Yann Yann jako Ling, ale je zjevné, že by spadl, nebýt stejného nasazení Yang Shi Bina v roli manželova otce a nezkušeného mladičkého Koh Jia Lera; není náhodou, že několik nenucených scén, kde se tahle trojka objeví dohromady, patří k nejlepším částem filmu. Chenovi nahrává i to, že se neštítí toho nepříjemného, ať už jde o utírání zadků nebo chvíle tíživé trapnosti, protože jinak by Wet Season byla hořkosladká k uzoufání. Co naopak obecně nefunguje, je tempo. To je obzvlášť smrtící v kombinaci s předvídatelností scénáře – popravdě je vlastně docela překvapení, co všechno z něho šlo vyždímat, protože nuda byla spíš cítit po čmuchu, než že by na diváka skutečně doléhala.
© 2019 PYIFF

Tím vším nemá být řečeno, že by Chen nevytvořil to, co asi chtěl: ve Wet Season zpracovává vlastní útrpnou zkušenost se zakládáním zkumavkové rodiny i dlouhodobou fascinaci ženskými archetypy a staví portrétní pomníček jednomu z nich – Ling je tichá, ale silná řeka, důstojná, vzdělaná, nelaciná, pevná, o to mateřštější, že je bezdětná, a o to nezávislejší, oč víc se obětuje. Tohle téma a tvůrčí motivace ale nemůže (nebo nemuselo) živit snímek samojedině, kdyby si někdo dal tu práci a prozkoumal hlouběji cokoliv dalšího z naťuknutých adeptů - obzvlášť třeba pozadí samoty studenta, která se stala zdrojem pro jeho posedlost zralou ženou, nebo mechanismus rozkladu katatonického manželství by určitě šlo do stopáže vměstnat.
V Singapurské variaci na téma staré, nové, mateřské, manželské, opatrující a konečně zakázané lásky hodně přebývá patos a chybí příběhová hloubka, přesto jde ale o příjemné a zajímavé dílko, které by klidně mohlo jet i v našich kinech a na našich přijímačích. Nicméně asi bez většího povyku.