Pinbacker ~ Festivaly ~ 69th Berlinale recenze
Pro účely říjnové premiéry lovíme alespoň krátce v paměti zásah berlínského bůžka chaosu a výchovného zmaru. Zas tak těžké to není, jen zvuková stopa sama o sobě totiž prorazila hodně, hodně hluboko. 

Systém narušitelkyrecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 3/10/2019

Od člověka, co obvykle potřebuje Lexáč i na stoosmdesátou reprízu Přátel to možná není úplně vypovídající komentář, ale Narušitel(ka) systému Nory Fingscheidt je antiterapie, nikoliv pro slabší povahy. Fingshcheid, respektive jí zabíraná (bez diskuse výborná) dětská herečka Helena Zengel, tvoří výmluvnou táhlou epizodu ze života nevychovatelné Benni tak, jak ho prožívají aktéři příběhu: s obrovskou dávkou řevu a desítkami znova a znova promarněných šancí. Frustrace a bezmoc až na prvním místě.
© Beta Cinema GmbH

Televizní, ale často roztřesená kamera, před kterou Helena Zengel v roli Benni dominuje (opět nejde nedodat, že nejen vizuálně, ale i z hlediska zvukového prostoru), hází na stůl jednoduchou premisu a přímočarý scénář bez dalšího východiska: přes veškerou péči a pozornost ke zdrojům traumat, navzdory upřímné snaze – a snad i lásce – sociálních pracovníků, na samém vršku hory ztroskotaných nových přístupů a posledních pokusů existují děti bez budoucnosti.

Benni je útěkářka, ničitelka, agresorka, přesto není nesnadné s ní soucítit. Nefalšovaně niterná obava z toho, co nemyslitelného devítiletá dívenka provede dalšího, je novým, nevítaným pocitem, který se v kině jen tak nezažívá. Reálnější už to nebude, leda byste se sami dali na sociální práci.
Nora Fingscheidt přes dokonalou malou Helenu Zengel ukazuje uřvanou beznaděj dětské nezvladatelnosti: v kontrastu s probliky intenzivní svobody a něhy, kterou Benni nechá příležitostně zažít, je o to víc frustrující.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1