P

Festivaly — 3rd PYIFF, 3. listopad 2019 14:54Rallye DiopRecenze filmu Atlantique (2019, 104', BE/FR/SN)

Možná i vaše ostravská babička má speciální přisprostlý výraz na to, když se vám podaří obzvlášť zpovykaný kousek: třeba jako vidět letošního vítěze (spíš vítězku) cannské velké (tedy druhé) ceny na obskurním festivalu v Číně. Darovanému lístku na kino nehleď: Atlantique je událost, která se nezapomíná, bez ohledu na kontext.
Atlantique, 2019, 104', BE/FR/SN © Ad Vitam Distribution
RECENZE (LK) — Exkluzivita Atlantique spočívá v následující konstelaci: jde o první celovečerní film Mati Diop, která se s ním stala první režisérkou tmavé pleti v soutěži o Zlatou palmu. Beze snahy tenhle úspěch jakkoliv rozmělňovat se ale asi sluší podotknout, že Diop pochází z rodiny senegalské umělecké elity a její historický debut se proto nevynořil tak úplně z ničeho: (kromě toho, že v něm rozvinula svůj předchozí kraťas, přičemž asi všechny její dřívější kratší stopáže byly vřele festivalově přijaty) je to evidentně spíš taková filmová sekyrková polívka, kde lahodnost vývaru z topůrka doplňuje celá řada dalších ingrediencí, které jsou všechno jen ne nahodilé a neotesané, jak by se možná do „frrrst fýčr“ nabízelo uměle promítat.

Chutným oříškem je vůbec zařazení ambiciózního snímku na žánrové stupnici, protože naléhavý sociopolitický komentář, zrozený z doslovného překladu vjemu, který si Diop odnesla z bezmocného sledování migračních pomyslných vln lidí mizejících ve skutečných vlnách moře (totiž pocit, že žijí dál v těch, kdo zůstali), obalují stejně významné jiné vrstvy v popředí s nadpřirozenou noirovou detektivkou a příběhem lásky až za hrob (doslova). Diop podmanivě barevnou klouzající kamerou a pulzující hudbou angažuje diváka na všech těchto frontách stejně silnou měrou a není divu, že okouzluje jeho i poroty.

Nejbližší látce i jejímu zpracování je asi označení někde na hladině magického realismu - Diop vypráví o klucích z předměstí Dakaru, kterým dojde trpělivost s neplatícím developerem a bez rozloučení se vydávají na cestu na druhý břeh. Tu ovšem nevidíme, jen víme, že nedorazí – a doma se rozjíždí temnočarovné vymáhání dlužných mezd, žhářem pokažená svatba a horečnaté policejní vyšetřování obojího. Vše v dobře rozdýchaném tempu a hyperuvěřitelné aranži: Diop si asi řekla, že škoda každého záběru a repliky, které padnou vedle, a tak prostě žádné vedle padnout nenechala.

Pokud v celé věci něco hraje trochu falešně, pak podtext osamostatnění a nezávislosti ženské hrdinky, respektive pokyvování ke všem jeho nízkým i vzletným formám, který z celku tak nějak přečuhuje. Je ale otázkou, jestli i tohle přetáhnutí dokonale vybarvené omalovánky není vlastně naschvál, vypočítané na milimetr, stejně jako významné pohledy do kamery. Protože i přesto se zpět zaslouženě pozorně dívá tisíc párů očí.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LK) — Zařazení Atlantique na PYIFFu 2019 do sekce Best of Fest (mimochodem například vedle benátského Sole) by mohlo posloužit jako mikrorecenze sama o sobě: film určitě patří k tomu nejlepšímu, co je letos obecně k vidění, a Diop má zařazeno tak o tři rychlosti napřed. Až ji budete streamovat, držte si Netflixy.

8 Jak hodnotíme?

8

Atlantique
Mati Diop

8616.79685

Atlantique, 2019, celovečerní, 104', BE/FR/SN

UvedePá, 15. listopad 2019 — Netflix

RežieMati Diop

ScénářMati Diop a Olivier Demangel

Hrají Mame Bineta Sane, Amadou Mbow, Ibrahima M'Baye, Abdou Balde, Aminata Kane, a další

Další články z kategorie Festivaly:
Více