Pinbacker ~ Festivaly ~ 76th LA BIENNALE recenze
Stát se rodičem nakrátko a nanečisto, to se nepoštěstí jen tak někomu. Dát šanci na život dítěti jeho prodejem bezdětnému páru, to je nonkonformní řešení nechtěného těhotenství. Povaleč a zbouchnutá aupairka, jako dva cizinci, kteří před světem předstírají spokojený pár v očekávání. Hranice mezi předstíraným, sociálním a biologickým rodičovstvím dokáže Sole zbořit a pošlapat. Divák tomu přitom jen tiše přihlíží.

Děti nosí cityrecenze napsala

Kamila Abbasi

dne 7/9/2019

Minimalistická krajina. Čekání na tři stejné symboly na obrazovce, poslední drobáky nadobro naházený do matu. Doma k jídlu leda suchý panini. V prvních minutách filmu divák uvažuje, zda lze skutečně vyplnit celé dvě hodiny projekce (!) tématem zmaru mileniálů, ztracených v nekonečných možnostech otevřené Evropy. Rousínov uprostřed italského Mezzogiorna a jeho smutnou realitu životů utopených v matech ale naštěstí brzy opouštíme. Děj se přesouvá do domu s výhledem na moře. Těhotná Lena, velmi mladá Polka, podstupuje několik genetických vyšetření, aby měl neplodný pár středního věku jistotu, že nekupuje zajíce v pytli.
© 76th Venice International Film Festival

Film nicméně není o nerodičích, kterým život zalije Sluncem jedině adopce vymodleného potomka. Konec příběhu totiž nepředstavuje moment osvojení. Obrazově a zvukově minimalistický snímek se soustředí na osobnostní přerod hlavního hrdiny, synovce neplodného páru. Ermanno je na počátku snímku nepřítomný a ztracený. Dost dobře neví, jak se do svého limba dostal, zda se z něj vůbec kdy bude chtít vymanit, a pomoc okolí odmítá. Kolik smutku a beznaděje se vlastně vejde do jedněch očí? Konfrontace s těhotnou Lenou a podvod v podobě předstírání otcovství dítěte s sebou přináší zcela nové situace, kterým Ermanno musí čelit a kterým je vystaven zcela napospas. Tváří v tvář realitě najednou musí skutečně žít.

Sole (italsky slunce) je drama, které sice dost dobře shrnete do jediné věty, přesto na plátně sledujete jeho úctyhodnou stopáž, během které (ani s pokleslou festivalovou morálkou) oka nezamhouříte. Veškerou hudbu ve filmu tvoří nekonečná smyčka Villa del Refugio (This Will Destroy You), která jen podtrhuje minimalistickou kameru. Plátno několikrát protne tma, následována záběrem na mořskou hladinu. Obrazově nejpovedenější filmovou scénu pak tvoří koupání malé Sole, které připomíná svatou scenérii s jesličkami, zahalenou do hávu Bassanova chiaroscura.
Jacopo Bassano, Klanění pastýřů (detail). Olej na plátně. Chiesa di San Giorgio Maggiore, Benátky, Itálie, dostupné na https://reliquarian.com/2013/01/22/bones-of-contention-searching-for-cosmas-and-damian-in-venice/adoration-of-the-shepherds-detail/.

Z diskuze s tvůrci filmu vyplynulo, že ústřední pár předstíraných „rodičů“ si nejen ve filmu, ale ani během natáčení nerozuměl zcela dokonale, což bylo dáno jazykovou bariérou mezi oběma herci. Stejně jako ve výsledném díle na plátně si tak i při tvorbě filmu skutečně porozuměli a pochopili svůj příběh teprve s postupem času. A koho by vedle ústředního motivu zaujala i problematika nelegálních adopcí, na pozadí které se Sole odehrává, ať prozkoumá film od Giuseppeho Tornatore s názvem La Sconosciuta (Neznámá, 2006). Mnohem surovější a cenami ověnčený snímek se věnuje přistěhovalectví v Itálii a obchodu s bílým masem, které ruku v ruce umožňují drsný byznys s adopcemi dětí.
Sole je film o nalezeném rodičovském citu, který i ve ztracených lidech dokáže probudit touhu pečovat o druhé. Snímek diváka zaujme minimalistickou hudbou i kamerou. Většina vnitřních pochodů hlavního hrdiny se obejde bez dialogů. Přesto dokáže Sole diváka doslova vtáhnout do citů hlavního hrdiny a přesvědčit jej, aby k němu choval své sympatie.

Hodnocení zbytku redakce:

AH
8
Neskutečnej debut.