Pinbacker ~ Festivaly ~ 9th ÍRÁN:CI recenze
Festival ÍRÁN:CI v Brně odstartoval film u nás uvedený jako Hra s ohněm. Evropskému publiku přibližuje ordinary life středního východu. A taky jak se žije v režimu, v němž si muži vesele (a potají) žijí několikeré životy, zatímco ženám zůstala jen svoboda pomluv a babského tlachání. 

Když si Peršané zahrávají s ohněm, manželky o tom vírecenze napsala

Kamila Abbasi

dne 3/2/2020

Hlavní hrdinka Rouhi – schovaná pod čádorem – shání poslední příspěvek na věno, a proto vezme těsně před oslavou perského nového roku (odtud anglický název Fireworks Wednesday) práci i daleko od domova. Jednorázový úklid, domácí práce a péče o syna jí nezabere moc času, daleko zajímavější je sledovat hádky mladých manželů. Naivní Rouhi se zaplétá do alibi hned několika postav. Trošku si chce zahrát na Colomba, ale ne zas moc, ostatně má taky svědomí. A jedno manželství ji samotnou každou chvíli čeká. 

Příběh se odehrává jen mezi několika málo dny, kdy služka pomáhá bohatému páru s domácností. Dějová linie proto celkem odsýpá a divákovi je poměrně rychle odhaleno, co že to v manželství vlastně nehraje. Hlavní zápletka je úplně jednoduchá, Evropan se s ní tím pádem dokáže lehce ztotožnit, což cením – zvláště v době dehumanizace národů blízkého a středního východu, kdy je v západním filmu místo jen pro Saláfisty s plnovousem. Příběhy filmových postav se (nepřekvapivě) vyvíjejí úplně stejně jako u nás: hrdinové žijí stejné scénáře jako každé druhé či třetí západní marriage story. Přesto však filmem probleskne několik momentů, které připomenou, jak moc Peršané žijí jinak. Hrdinka je tradičně zahalená, ale asi pořád málo, tak je nervózní, kde že to nechala svůj čádor. Muži se ženami setrvávají, protože své manželky milují (a proto jim i lžou). O tom, kde pracují, s kým se scházejí, jak tráví volný čas a zda k nim skutečně chovají city. Opouští manželství, až když si ani tu milosrdnou lež nedokáží vymyslet. A děti samozřejmě zůstávají s nimi.
© Les Films du Paradoxe

Pro našeho diváka může být filmové uchopení tématu poněkud plytké. Očekávala bych hlubší vykreslení postav, jejich tužeb a pohnutek, jako se podařilo například filmu Teheránská tabu. Autoři jako by chtěli nahlédnout pod pokličku vztahu mladého páru, ale způsob, jakým filmové postavy se svými životy nakládají, je divákovi servírován až příliš přímočaře: Bláznivá manželka má nakonec pro své chování vysvětlení a uštěpačný manžel si před rodinou hraje na někoho, kým není. To ale divákům nemusí stačit. Zajímavé roviny příběhu totiž zůstávají pouze nastíněny: proč neznámý manžel v odloučení předstírá, že své dítě přivezl na svátky sestře, namísto aby přiznal, že jde o jeho ženu. A proč hlavní hrdinka potřebuje od snoubence souhlas, aby mohla jít ke kadeřnici. Kdyby se film alespoň pokusil dopovědět i tyto otázky, musel by být k režimu ve velké míře kritický. Jeho vyznění by pak spíše než k middle-east marriage story směřovalo k patriarchálnímu pojetí vztahů, které nevyhovuje absolutně nikomu, nakonec ani mužům.
Dávám čádoru 6atřičtvrtě. Drama se pouští třídenním samospádem a nastavuje vlastní společnosti zrcadlo. Staví přitom na myšlence, že dokud budou karty rozdané islámskými konzervativci, nikdo vlastně šťastný nebude. Režisérské slajdování po horních vrstvách jinak zajímavého tématu ale nemusí zasvěcenému divákovi sedět. Tak nějak všichni v Evropě tušíme, že je v Íránu něco špatně. A logicky to prosakuje až do základní jednotky společnosti. Ze strany tvůrců by to však chtělo pojmenovat mnohem více tamních problémů. 

trailer 1

Hra s ohněm, perská produkce na festivalu ÍRÁN:CI