Festivaly — 9th ÍRÁN:CI, 3. únor 2020 11:39 aktualizováno 3. únor 2020 11:39Když si Peršané zahrávají s ohněm, manželky o tom víRecenze filmu Hra s ohněm (2006, 104', IR)

RECENZE (KA) — Hlavní hrdinka Rouhi – schovaná pod čádorem – shání poslední příspěvek na věno, a proto vezme těsně před oslavou perského nového roku (odtud anglický název Fireworks Wednesday) práci i daleko od domova. Jednorázový úklid, domácí práce a péče o syna jí nezabere moc času, daleko zajímavější je sledovat hádky mladých manželů. Naivní Rouhi se zaplétá do alibi hned několika postav. Trošku si chce zahrát na Colomba, ale ne zas moc, ostatně má taky svědomí. A jedno manželství ji samotnou každou chvíli čeká. 

Příběh se odehrává jen mezi několika málo dny, kdy služka pomáhá bohatému páru s domácností. Dějová linie proto celkem odsýpá a divákovi je poměrně rychle odhaleno, co že to v manželství vlastně nehraje. Hlavní zápletka je úplně jednoduchá, Evropan se s ní tím pádem dokáže lehce ztotožnit, což cením – zvláště v době dehumanizace národů blízkého a středního východu, kdy je v západním filmu místo jen pro Saláfisty s plnovousem. Příběhy filmových postav se (nepřekvapivě) vyvíjejí úplně stejně jako u nás: hrdinové žijí stejné scénáře jako každé druhé či třetí západní marriage story. Přesto však filmem probleskne několik momentů, které připomenou, jak moc Peršané žijí jinak. Hrdinka je tradičně zahalená, ale asi pořád málo, tak je nervózní, kde že to nechala svůj čádor. Muži se ženami setrvávají, protože své manželky milují (a proto jim i lžou). O tom, kde pracují, s kým se scházejí, jak tráví volný čas a zda k nim skutečně chovají city. Opouští manželství, až když si ani tu milosrdnou lež nedokáží vymyslet. A děti samozřejmě zůstávají s nimi.

Pro našeho diváka může být filmové uchopení tématu poněkud plytké. Očekávala bych hlubší vykreslení postav, jejich tužeb a pohnutek, jako se podařilo například filmu Teheránská tabu. Autoři jako by chtěli nahlédnout pod pokličku vztahu mladého páru, ale způsob, jakým filmové postavy se svými životy nakládají, je divákovi servírován až příliš přímočaře: Bláznivá manželka má nakonec pro své chování vysvětlení a uštěpačný manžel si před rodinou hraje na někoho, kým není. To ale divákům nemusí stačit. Zajímavé roviny příběhu totiž zůstávají pouze nastíněny: proč neznámý manžel v odloučení předstírá, že své dítě přivezl na svátky sestře, namísto aby přiznal, že jde o jeho ženu. A proč hlavní hrdinka potřebuje od snoubence souhlas, aby mohla jít ke kadeřnici. Kdyby se film alespoň pokusil dopovědět i tyto otázky, musel by být k režimu ve velké míře kritický. Jeho vyznění by pak spíše než k middle-east marriage story směřovalo k patriarchálnímu pojetí vztahů, které nevyhovuje absolutně nikomu, nakonec ani mužům.☞ PINBACKER