Pinbacker ~ Festivaly ~ 76th LA BIENNALE recenze
Kdo by z indické produkce očekával bollywoodský slaďáček, ten by se ve filmu Chola krutě zmýlil. Páreček chudáků prchá z chatrče. A není žádným překvapením, že je to žena, kdo nápad mladé dvojice krutě odnese. Na pozadí úchvatných přírodních scenérií přibližuje indické drama kulturu normalizace znásilnění natolik uvěřitelně, až ji divákovi nemusí být dvakrát příjemné sledovat.

Bollywoodská rape culturerecenze napsala

Kamila Abbasi

dne 17/9/2019

Potestas vitae necisque, neboli moc nad životem a smrtí (nejen) své manželky, měl muž jako hlava rodiny v dávných starořímských dobách. Přesuneme-li se z antiky k dnešní euroantlantické civilizaci, jsme snad jediným ostrůvkem, v němž si můžeme dovolit luxus uplakaného patriarchálního volání po dobách, kdy byl svět ještě v pořádku. Očima Trikolór mohou Stíny vody vzbuzovat nepochopení. Proč je Janaki, hlavní hrdinka, napevno rozhodnutá utéct osudu se svou láskou, najednou tak bojácná? Proč je vlídná k násilníkovi a odvrací se od svého přítele?

V zemi, v níž cudnost a počestnost je to jediné, co utváří hodnotu ženy, prchla zamilovaná dvojice bez prostředků z rodné vesnice do města. Sto dvacet minut dívčiny tortury režisér na plátně pravidelně prokládá podmanivou hudbou a záběry místní přírody. Zvláštní roli hraje ve filmu vodní živel. Ať už v podobě deště, moře, řeky, vodopádu. A konečně i sprchy, jako symbolu smývání dívčiny (ne)existující viny. Na samém sklonku filmu je řeka definitivně zničena a znečištěna rukou samotné hlavní hrdinky. Voda má (podle slov tvůrců filmu) symbolizovat ženský život.
© 76th Venice International Film Festival

V diskuzi s tvůrci filmu byla krajankou autorů nadnesena otázka, zda to není právě indická filmová tvorba, která násilí na ženách normalizuje. Domácí tvorba se podle nich hemží projevy násilí: drobný pohlavek udělený ženě má být komediálním prvkem. A publikum se směje, včetně žen samotných. Podle autorů se ale jedná o problém systémový. O výchovu dívek, které příkoří na vlastním těle mají tiše snášet, které si za svoje neštěstí mohou samy. V Indii jsou oběti znásilnění dotazovány samotným soudy, zda se nechtějí za pachatele provdat. Nabídka vskutku stojí za zvážení, neb ženy tak utečou nezvratnému osudu naprostého vystrnadění ze společnosti. A trestní stíhání je zastaveno.

Režisér filmu v diskuzi odkázal na mnoho mediálně známých případů znásilnění, z hlediska dosažení spravedlnosti pro oběti lze za vymykající se případ vzpomenout tento. Je na rozhodnutí každého diváka, zda je pro něj lákavé vystavit se stodvacetiminutovému zobrazení jediného příběhu z tisíců. Vzpomenete však na každý jeden z nich, až budete na magickém místě za vodopády balancovat s kameny.
Chola je snímek o násilí na ženách, které má v dnešní indické společnosti mnoho podob. Neomezuje se však jen na sexuální násilí. Zaměřuje se především na způsob, jakým se tamní dívky s tímto násilím vyrovnávají nebo – slovy režiséra – jakým jsou dívky soustavně vychovávány a systémově vedeny, aby je přijaly. Znásilnění je pak pouze jedním z projevů absolutního ovládnutí ženy. V době, kdy násilí na ženách normalizuje i samotný Bollywood, jsou Stíny vody odvážným filmovým počinem bojujícím proti rape culture. A už proto je snímek zajímavé vidět.

Hodnocení zbytku redakce:

Karta filmu

Chola

Chola
IN 2019
celovečerní 120'
festivalová premiéra 2/9/2019 na 76th La Biennale di Venezia