Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Tyldum je zpět v kinech a praví cosi o vesmírném cestování a porouchaných hibernačních lůžkách. Z plakátů se na nás zubí Chris Pratt s Jennifer Lawrence a vskutku, Pasažéři jsou ve finále hlavně kvazi–etudovou hereckou výměnou boxerských rukavic dvou největších hollywoodských hvězd současné mladé generace. Nebo vám jediná zajímavá myšlenka ztroskotance na obří kosmické lodi s pěti tisíci pasažéři, kteří budou ještě podle plánu dalších devadesát let spát, stačí?

Pratt+Lawrence VS Boyle+Kubrick: The Imitation Gamerecenze napsali

Lukáš Červený a Jakub Brych

dne 26/12/2016


recenze filmu Passengers ~ Červený
Při letu na planetu Láska ze souhvězdí Sexussi Jennifer Lawrence a Chris Pratt užijí nemálo potíží: stejnou měrou si ale užijí. Tak se dá shrnout telecí děj Passengers, který se po nezkažené úvodní půlhodince s vousatým Jimem (Morrisonem) začne vyznačovat červími dírami v logice a zvýšenou měrou gravitace mezi hlavními hrdiny. Oboje zabolí.

V určitém momentu se filmu stejně jako vesmírnému korábu zkrátka porouchají všechna možná střediska a jako snídaňový automat chrlí jednu trapnost za druhou. Ať už jde o hysterické záchvaty nebo tokání, proměňuje se jakákoliv reakce dvou hlavních a dvou vedlejších aktérů v křeč a zbytečný pokus o oživení mrtvého. Co přesně zamordovalo slušnou první čtvrtinu, ve které se Jim (Chris Pratt) zoufale snaží využít zbylá léta života, než přijde morálně sporná volba? Generická hudba a stokrát okopírovaný vizuál příliš nepomohli: na vině ale přeci jenom bude kombinace všech nudných elementů ruku v ruce se scénářem.
© 2016 Columbia Pictures Industries

Ten nejen, že rdousí jedinou zajímavou věc, totiž Jimovo morální dilema – zháší i pokusy o vývoj děje, třeba proto, aby se postavy kochaly červeným trpaslíkem nebo hvězdičkami posetou oblohou. Co v jiných sci-fi představuje zdroj hrozby či nejistoty (počítače a roboti, rozpínající se vesmír, sluníčko…), stává se romantickým obrazem. Podobně protichůdně pak hudební doprovod dmýchá napětí tam, kde není.
Těžko říct, jak by stejný nápad dopadl v rukou jiného tvůrce: jisté je, že Passengers v současné podobě představují vadný prefabrikát, který chvíli funguje jen proto, aby se za hranicí své životnosti úplně rozpadl. Fanoušci J-Law či Chrise Pratta možná zatlačí nějakou tu slzu (či potlačí vzrušení), v narychlo dořečeném epilogu se ale majestátně tyčí veškerá tupost filmu, která i svátečnímu divákovi vzkazuje, že Passengers netřeba – ani nelze – brát příliš vážně.

recenze filmu Passengers ~ Brych
Pasážéři jsou pro Pratta a Lawrence dokonalým zátěžovým testem jejich star power. Slogany na plakátech by mohly klidně hlásat “Jsou tam Chris P. a J-Law, zbytek vám může bejt ukradenej!” A měly by pravdu – jestli totiž má film s něčím problém, je to totální odfláklost snad úplně všeho kromě ústřední milostné linky. A upřímně, i ta brzy v tom maglajzu vezme za své. Morten Tyldum z jakéhosi důvodu rezignuje na zdravý rozum a z ranku nenáročných sci-fáren zřejmě pod heslem “cílová skupina teenage párečků ví o fyzice houby” přepíná do módu hloupé sci-fárny, kdy množství rádoby vědeckých průpovídek a termínů velmi brzy přetéká přes únosnou mez a podemílá základy veškerého patosu.

Přitom úvodní čtvrtina filmu osazená toliko Chrisem Prattem bloumajícím po vesmírném korábu plyne solidně, i přes rapidní střih je vtahující a informativní tak akorát, a navíc má Arthura, nejvíc cool androida za poslední dobu, aneb Michael Sheen si pro sebe tak trochu krade celý film (uvítal bych crossover s Rogue One ve formě buddy movie Arthura a K-2SO jménem “Androidi: hustší než lidi”). Kdyby ale film i po probuzení Jennifer Lawrence zachoval stejný směr a zaměřil se spíš na civilní stránku “ztroskotaneckého” života včetně morálních dilemat, jež by nevyřešily extrémní a vypjaté události poslední třetiny, možná by alespoň na jednom poli, na tom citovém, zaskóroval solidně.

Závěr ale sází na překombinovanost a velikášskost, která je ve své podstatě velmi průměrná, a i když je to trochu neblahé srovnání vzhledem k zhoršující se reputaci Abramsova druhého Star Treku, nejde si nevzpomenout na jeho finále, kde mezi Kirkem a Spockem jiskřilo o moc víc emocí než mezi zdejší snovou dvojkou. Všechno to drama má v jádru absolutně banální základ, jejž CGI vylomeniny zachránit nedokážou. Pasažéři jdou na trh se syrovou a nevydělanou kůží a oblafnout můžou jen nenáročného zákazníka.
Trosečník, Měsíc, Sunshine, a další. Pasažéři mají v pronájmu spoustu fajn prvků ze spousty jiných sci-fi i nesci-fi, vlastní přidanou hodnotou je ale v jejich případě jen pozlacené duo Pratt/Lawrence. Základním předpokladem ke sledování tohohle filmu je otevřená mysl a vypnutý mozek. Potom existuje šance si Pasažéry velmi prostým a oddechovým způsobem užít. A pak na ně dočista zapomenout. Stejně jako zapomenou Chris s J-Law a za pár let to bude ten “fajn úlet”, co si spolu pro srandu střihli. A jako – proč ne...

Celkové hodnocení

Hodnocení
zbytku →
Průměr
5