Fantastická franšíza a jak ji zpeněžitrecenze

Fantastic Beasts and Where to Find Them

napsali

Adam Hencze, Jakub Brych a Linda Keršnerová

dne 17/11/2016

Zvířatům chybí kompatibilita mezi Rowlingovou a Yatesem – oba se vypravěčsky rozbíjí o základní přesvědčivost děje v potenciálně vysoce zajímavém světě settingu patřícího do topky nejzajímavějších filmových značek. Settingu, na kterého se nejnovější "potterovský" blockbuster dívá z jiného úhlu a v jiném čase – povstání skřítků jako podřadné rasy je v nedohlednu, místo toho se kreslí paralely na "černošskou otázku" americké společnosti, která se vůbec na svět kouzel dívá pro sebe typicky: přivezeš si v kufru zvěřinu a podvádíš u clení při příjezdu na naši posvátnou půdu? Kouzelník nekouzelník – tak fajn, teď chcípneš. Proč ne, federativní pohled na svět mudlů nemágů a "těch druhých" je jiný, zajímavý a má v ději smysl.

Co v něm ale smysl nemá jsou samotná zvířata, výplody kvalitativně oscilujícího CGI, která jsou povětšinou modelovaná vynalézavě a s promyšleným sound designem. Proč se ale snímek celou první půli věnuje expozici funkcí kouzelnického světa 30. let a v druhé se na všerůzné bestie vykašle a rychle pospíchá dovyprávět hlavní linku o zlém černokněžníkovi? Jestli si tento dramaturgický fakt Rowlingová uvědomila taky a rychle do svého mágomegamixu zamíchala obřího ptáka (byla to odrůda hypogryfa?), kterého chce Scamander vypustit v Arizoně a který v závěru snímku deus-ex-machina stylem zachrání den? To je zbytečná facka logicky smýšlícímu divákovi.

Grindelwald tak působí jako vychtěně narostlé podhoubí, které se proline dalšími čtvery installmenty a studiové příjmy dál potečou – bodejť by ne, když fandové v sedačkách nadskakují při každém vyslovení dobře známého jména potterovské doby. Proč ale ze Zvířat nevznikla opravdová žánrovka o chytání exotických tvorů, nebo ještě lépe minisérie, proč ještě není sportovní drama o famfrpálu, válečný epos z první světové války o bojích s ukrajinskými draky, proč není spin-off brumbálovy armády? Je sto cest, jak se fandům zavděčit a obratně natočit film s jasným, jednoduchým cílem. Zvířata toho i přes super casting a pár výborných epizodek bohužel nejsou příkladem.

Roste nám tu solidní prequeloidní univerzum. Warneři si můžou mnout ruce, zadělali na šňůru potterovských filmů a teď už je jen musí pravidelně sypat z rukávu. A pokud reakce každého vyspělého i nevyspělého potteromaniaka byly jako ta moje, bude to úspěch jako hrom, aneb začíná to zvířaty a skončí to (doufejme) Brumbálovým duelem s Grindelwaldem. Kdo by tohle nechtěl vidět.

Stejně samozřejmě uvažuje hlavounstvo u Warnerů a vyhasínající fandovské železo řádně kuje. Presumpce viny z prospěchářského ždímání značky je na místě, jenže J. K. Rowlingová psala scénář, a i když je poměrně znát, že je její první, je jakousi minizárukou toho, že film o Mloku Scamanderovi nebude prostopášná zneužívačka fanoušků. A pod banálním příběhem, pod zbytečně nabobtnalým finále a povedeným, ale přebujelým CGI, jako by vážně vězelo tlukoucí srdce, jako by vykvétaly živoucí postavy, které jsou jen svázáné hollywoodskými šponovačkami.

Objektivně lze Zvířatům vyčíst spoustu věcí, zbytečně se tu rozvíjí bombastické dějové linky a postavy přehršli děje strádají, jen aby ve výsledku všechno skončilo jaksi napůl. Film nemá valný přínos potterovskému světu a bez jeho propriet by byl poměrně řadovou fantasy, laťku ale drží vynikající herectvo s příjemnou chemií a boží CGI zvířena. V prvé řadě je to záležitost pro fandy a až ve druhé, třetí a padesáté pro všechny ostatní.

Proč by se měl někdo tvářit, že Fantastická zvířata stojí ještě na něčem víc, než na nostalgické fascinaci důvěrně známým a přitom úplně odznovu odhalovaným kouzelnickým světem? A proč by se měl někdo tvářit, že to vadí?

Nový film z potteráckého universa (které se jistě bude dále rozrůstat) je tak trochu královna Koloběžka. Půlka kouzelných potvor je výborná, druhá dosahuje – možná ne CGIkem, ale charakterem určitě – kvalit novorozeněte z Twilightu; casting hlavních postav se povedl, většina vedlejších vyvolává spíš nezájem a zanechává hořkou pachuť promarněné šance; scénář je promyšlený a plyne, nicméně místy se zadrhává a musí ho nakopávat výborný Redmayne a Waterstonová, doplněni taky skvělým Foglerem (ten tlustý chlápek). Ale co jako?

Ústřední dvojice je nenuceně odzbrojující, výpravou film jede na naprosto bezpečné vysoké vlně a šťastlivě se vyhýbá propadům do nejhorších potteroidních klišé (i když jsou kolikrát zatraceně blízko). Navíc, po mozkomorech a hadím chlápkovi bez nosu přichází konečně další věc ze světa magie, která je upřímně děsuplná a sedmiletou holčičku v řadě za mnou bude týden strašit ve snech.

I proto jsou Fantastická zvířata možná ne ohromnou, ale dost solidní zábavou pro všechny, pro které příběh neskončil bitkou o Bradavice a vilným off-screen pohledem Ruperta Grinta špatně namaskovaného do role rozněžněného rodiče ve středních letech.