“Nový” film Shanea Blacka paradoxně nepřináší nic nového. A není to jedno, když Russell Crowe v obří havajské košili rozdává rány (a hlášky) na potkání a do toho mu sekunduje parťák Gosling? Bylo by, nebýt všech nápadů s prošlou minimální trvanlivostí. Od Posledního skauta se totiž vlastně nic nezměnilo a atmosféra osmdesátek v L. A. je jen kostra, na kterou se věší stará dobrá schémata. Ti špatní dostanou po hubě, zápletka je rozpletená, i když vlastně posraným navrch – což našim dvěma drsňákům nijak zvlášť nevadí. Správní chlapi tak zůstávají poctivou zábavou bez přidané hodnoty.

Nejvtipnější scény přitom závisí na chemii ústředního dua (nebo spíš tria, Angourie Rice totiž pánům šlape na paty). Ve vývoji příběhu se sice najde několik míst (“Holy shit!”, výtah), kdy Black ukazuje, že žánr umí podkopávat s lehkostí sobě vlastní, díky čemuž se film nepřeklene do patosu. Jinak se ale struktura řítí od A do B za doprovodu obvyklých šlágrů, ždímá duo blbeček/drsňák a když někam směřuje myšlenkou, nedokončí ji (Crowe a “nezabiješ”).