Festivaly — 51st KVIFF, 5. červenec 2016 18:40 aktualizováno 28. červen 2017 15:49ANTHROPOIDRecenze filmu Anthropoid (2016, 120', CZ/FR)

RECENZE (JB) — Vypulírovaný schematický heroismus? Sled zaměnitelných výjevů? Něco v tom smyslu. Bylo by zbytečně příkré nazvat filmovou řeč Anthropoida typickou “hollywoodštinou”, nehyzdí ho až takové množství tvůrčích poklesků, Ellisovo pojetí tragiky se však až příliš zavděčuje jakémusi obecnému diváckému nároku, a neztratí se rozhodně v žádném multiplexu. Je těžké brát tenhle film vážně už jen pro režisérovu neschopnost zdržet se přehnaného patosu při jeho uvedení na karlovarské světové premiéře, a o to víc si zaváří, když ožehavé téma nakonec staví do čistě konformní latě s povrchními dramaturgickými elementy a replikami jako “Jsme Češi! My se nevzdáváme!”

Technická zručnost, díky níž Anthropoid oplývá velkofilmovým lookem, není záplatou na zkratkovitý scénář a neuctivost uchopení národní tragédie. Pojem o bolesti postav a národa samozřejmě kdesi v Ellisově hlavě existuje, tvůrčí pokora ale už zrovna ne. Murphy, Dornan a parta Čechů se snaží, seč může, marnost dialogů jim ale podráží nohy a vztahy nefungují, funguje toliko ztotožňování se s ústředními charaktery skrze čas s nimi strávený, nikoliv ovšem sounáležitost na nějakém složitějším emocionálním levelu. Terminátoří finále už pak tohle nepochopení vmete do očí bez milosti a korunuje smutný fakt, že Anthropoid je technicky solidní podívanou, která se ovšem míjí se svou historickou předlohou a servíruje jen přepatetizovanou vizi nepochopeného heroismu.☞ PINBACKER

RECENZE (AH) — Chápu, že se musel Ellis vzdát spousty faktů a naopak přivařit spoustu fikce, ať už kvůli expozici Československa v dobách protektorátu, či prostě k docílení toho správně nasládlého heroického dramatu. Ale proč tolik, proboha? Po drtivou většinu stopáže se mu přitom daří zachovávat skoro až dokumentaristický popis událostí, které zatřásly krom tuzemska i celou Evropou a válkou pohlceným světem 40. let (je proto jasné, že český národ bude k tomuto tématu obzvlášť citlivý). Funkční a produkčně "velký" film pak ale sám zabíjí patetickými zvoláními a banální citací Shakespeara, které možná patří do hollywoodských eposů, nikoliv však do evropského snímku festivalového formátu o tom, jak dva mladíci skočili za války do lesa a uprostřed hlavního města zabili nejvýše postaveného nácka v nácky okupované zemi.

Tento patos je smíchán s povinnou vysvětlivkou o Mnichovu (o nás bez nás), Heydrichovi a všem ostatním, pro Čechy dobře známým pozadím, a to formou dlouhých úvodních titulků a nepřirozenou filipikou vůdců odboje v Praze. Anthropoid tak působí jako mluvící film do zámořské distribuce, kde má potenciál rozšířit historické (i když nepřesné) pojmy o událostech ve válečném Československu, pro místní distribuci zde ale není převelikého významu – snad jen pro nadšené juchání při výbuchu granátu v oné osudové zatáčce nebo při úporné obraně kostela v centru Prahy. A i když je obojí – atentát a hrdinská smrt parašutistů – precizní ukázkou zámořské akční školy s vystavěným napětím, řemeslnou zručností a neskutečně parádním zvukem (!), chybí v nich ta pro filmy o hrdinských činech tolik potřebná emoce. A je jedno, jestli jde o soucit, empatii či obdiv – fakt, že o dvojici Gabčík + Kubiš řekne před nástupem do kostela jedna z postav, že "jsou to hrdinové s neobyčejnou odvahou" nikoho moc nezasáhne, protože to tak nikdo moc nevidí. Mnohem více jsou to hrdinové z historie naší země, než z filmového plátna.

Co tedy zachová na první pohled ztroskotanému Anthropoidu dobré mojo? Rozhodně duo Cillian Murphy + Jamie Dornan: oba nesou charisma na rozhazování, oba mají rozdílné povahy (opět úkrok od reálných pramenů, který se ale vyplatil) a i když působí, že nemají absolutně žádný výcvik z Británie, umí si dobře poradit a své skutky umí divákům kvalitně prodat. Murphy Dornana o fous přehrává – česká strana ansámblu bohužel trpí na nešikovně napsané postavy: Aňa má jeden dobrý výstup coby duch v kryptě a druhý když mohla Cillianovi jednu vlepit. Válka akcentů je nepochopitelné utrpení, na které se ale dá zvyknout.☞ PINBACKER