Podtitulkem snímku by klidně mohlo být “Luc Besson a jeho vizionářství”, neb právě slovo vizionářství je tím, co na diváky útočí z kampaní a trailerů na Lucův nový film, Valerian a město tisíce planet. Působivá přehlídka autorských nápadů a snových výkvětů to rozhodně je, my se ale pokusíme zapomenout na kultovní Pátý Element a ve dvou pohledech prozkoumáme, jak to celé funguje jako film.
HODNOCENÍ (AH) — Místy šílená, místy přes čáru, ale celkově zábavná jízda světy, které by bylo radno prozkoumávat v minisériích, spinoffech a všech těch dalších franšízových formách. Jen s jinými hrdiny a reálným dějem, který byl mohl být alespoň tak zajímavý, jako to vše okolo.
Všechno tohle je přitom tak popuzující jenom proto, že Valerian má ambici i základ být skvělým filmem. Pro řadu evropských diváků může být Město tisíce planet zhmotněním něčeho jim velmi blízkého a snad i kultovního (předlohou je série francouzských komiksů publikovaných od druhé poloviny 60. let minulého století, která patrně pro zasvěcené představuje podobně pevný bod zdejší scifipopkultury jako třeba Doctor Who, vysílaný na BBC taktéž od roku 1963), ale být na jejich místě, rvu si vlasy. Za všechno mluví už to, že filmoví časoprostoroví agenti Valerian a Laureline necestují časem. Takže jsou to prostoroví agenti. Jako James Bond. Ale v roce 2080+. A horší. Mimo jiné proto, že věčně chodí pozdě. Co to má být?☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LK) — Jednoduše řečeno je Valerian a Město tisíceplanet vizionářská, ale nedotažená práce, která po výtečném startu rychle upadá a už nevstane. Působivé digitální obrazy a nepravděpodobně zdařilé provedení Laureline v podání neherečky Cary Delevigne umožní více než dvouhodinovou stopáž ve zdraví a bdělosti přečkat, oproti vizuálu vysloveně odfláknutá zápletka je ale neodpustitelná a není divu, že podivně zpropagovaný film (vlastně doteď moc nevím, o čem měl být a o čem byl) si na sebe asi jenom tak tak vydělá. Držím pěst.