Podtitulkem snímku by klidně mohlo být “Luc Besson a jeho vizionářství”, neb právě slovo vizionářství je tím, co na diváky útočí z kampaní a trailerů na Lucův nový film, Valerian a město tisíce planet. Působivá přehlídka autorských nápadů a snových výkvětů to rozhodně je, my se ale pokusíme zapomenout na kultovní Pátý Element a ve dvou pohledech prozkoumáme, jak to celé funguje jako film.

Valerian a město tisíce trikařůrecenze filmu napsali

Adam Hencze a Linda Keršnerová

dne 15/8/2017


Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze filmu

recenze filmu Valerian a město tisíce planet ~ Hencze
A nefunguje to nijak zvlášť skvěle. Musí se tedy nechat, že Luc především v prvním aktu vytahuje jedno nápadové eso za druhým, až se jeden musí zamyslet, na čem ten člověk jede. Jeho představivost dává základ nevšedním dramatickým formám v roztroušení jedinců do různých světů v singulárním čase, kde se vypůjčuje z počítačových her, komiksů a bůhvíčeho ještě. Metaforický přesah rasové různorodosti v úvodním podávání rukou, pahýlů, klepet, chelicer a pedipalp je příjemným bonusem.
© EuropaCorp

Co tu ale za všudypřímnou pompou nepracuje, je filmové řemeslo – děj, postavy, napětí. Celé je to nalehko odskákaná arkáda trpící na přestřelený casting (ze kterého překvapivě vyčnívá super Cara), díky kterému jsou nepadnoucí figurky stavěny do situací postrádající režii. Valerian tak vlastně vůbec neví, co vypráví, netuší ani nic o svých postavách – snad jen to, že je vhodno je spoře oděné vystavit na virtuální pláži. Dvě stě milionů dolarů je napumpovaných do kyselinou lysergovou nadopované extravaganzy s olbřími světy – v nich jsme svědky epizodních akčních nesmyslů a pravidelných karnevalových návštěv všemožné vetřelské havěti. Na příběh už budget nebyl.
Místy šílená, místy přes čáru, ale celkově zábavná jízda světy, které by bylo radno prozkoumávat v minisériích, spinoffech a všech těch dalších franšízových formách. Jen s jinými hrdiny a reálným dějem, který byl mohl být alespoň tak zajímavý, jako to vše okolo.
5

recenze filmu Valerian a město tisíce planet ~ Keršnerová
Velká barevná divnost. Paralelní svět, ve kterém malá obtloustlá ještěrka duplikuje energoperly a Cara Delevigne si pořídila osobnost (obojí považuji za stejné divácké překvapení). Po úvodních několika sekvencích film začíná extrémně rychle zakopávat o vlastní nohy, doslova se noří do nejrůznějších žánrových i nežánrových klišé a nakonec je to snad právě naprosto nečekaná herecká přítomnost Cary, která ho kolikrát pozvedne z hvězdného prachu.
© EuropaCorp

Besson sice i po první třetině nabízí osobitou never-before-seen vizi budoucnosti, ale nic, čím je obydlená, nefunguje. Zápletka, kdyby bývala byla dobře pojatá, by se snad mohla vydávat za přímočarou, v Bessonově podání je ale jenom primitivní a je frustrující, jak kolem ní postavy chodí doslova jako kolem horké kaše (závěrečné tzv. rozuzlení, které skutečně zahrnuje popocházení postav kolem sebe v nekonečném kruhu a další a další návrat scénáře s kamerou k nesnesitelně nudnému, zbytečnému a plochému monologu či dialogu toho či onoho záporáka a klaďase, neváhám označit za jeden z nejbolestivějších filmových zážitků vůbec). Rozvoj příběhu sám o sobě je přitom extrémně nepřehledný, čímž plně odpovídá obskurní sestavě trailerů, ze kterých nejde poznat ani to, jestli je hlavním hrdinou Cara (kéž by), ten pán (Valerian) nebo zmiňovaná duhová ještěrka.

Všechno tohle je přitom tak popuzující jenom proto, že Valerian má ambici i základ být skvělým filmem. Pro řadu evropských diváků může být Město tisíce planet zhmotněním něčeho jim velmi blízkého a snad i kultovního (předlohou je série francouzských komiksů publikovaných od druhé poloviny 60. let minulého století, která patrně pro zasvěcené představuje podobně pevný bod zdejší scifipopkultury jako třeba Doctor Who, vysílaný na BBC taktéž od roku 1963), ale být na jejich místě, rvu si vlasy. Za všechno mluví už to, že filmoví časoprostoroví agenti Valerian a Laureline necestují časem. Takže jsou to prostoroví agenti. Jako James Bond. Ale v roce 2080+. A horší. Mimo jiné proto, že věčně chodí pozdě. Co to má být?
Jednoduše řečeno je Valerian a Město tisíce planet vizionářská, ale nedotažená práce, která po výtečném startu rychle upadá a už nevstane. Působivé digitální obrazy a nepravděpodobně zdařilé provedení Laureline v podání neherečky Cary Delevigne umožní více než dvouhodinovou stopáž ve zdraví a bdělosti přečkat, oproti vizuálu vysloveně odfláknutá zápletka je ale neodpustitelná a není divu, že podivně zpropagovaný film (vlastně doteď moc nevím, o čem měl být a o čem byl) si na sebe asi jenom tak tak vydělá. Držím pěst.
4

Celkové hodnocení

Finální součet
5