Premiéry, 27. srpen 2016 11:03 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Komorná: hype, prsa a Hrabal ztracený mezi dvoubarevnými titulkyRecenze filmu Komorná (2016, 145', KR)

RECENZE (LK) — Jít na Chan-wook Parkovu Komornou znamená jít zažít něco výjimečného – to jde poznat z půlvěnečku s nominací z Cannes, který se mihne v traileru, velkorysé stopáže, nejvíc ale snad z toho, jak pomátla internety. Šum uznávačného hypu z Komorné udělal tak trochu něco, co možná nikdy nechtěla být: proto když se před osazenstvem na úterý večer solidně obsazeného kina začne rozvíjet, způsobí nejedno rozpačité zklamání. Jenže tak nějak hezky.

Příběh Komorné je něco jako korejská Ocean's Eleven, akorát místo bankovek se hraje o krásnou a bohatou neteř sběratele pornografické literatury. Proč by se ale černovlasá dívka s utýraným pohledem měla spokojit s rolí hlavní ceny, když má na to, aby byla Danny? Vyprávění se ve svých třech dějstvích natřikrát otočí, než hlavním hrdinům dojdou drobné, zatímco jiní trefí jackpot, a jediná škoda je, že u toho na své druhé a započaté třetí hodině trochu ztratí dech.

Podmanivost Komorné se těžko analyzuje a možná by se ani moc rozebírat neměla. Nenucený půvab představitelek ústřední dívčí dvojice někdy podtrhují a jindy bohužel popravují všeodhalující milostné scény, které provází pokašlávání a nepohodlné vrtění se v sedačkách. Film působí ve své erotické poloze místy velmi rafinovaně, jindy je ale vulgární a groteskní, až to zamrzí. Přešlapy za čáru ale vyrovnává nádherná, pro oči přivyklé západnímu stylu života neotřelá výprava a několik zcela ikonických scén, které si zaslouží jak své pohyblivé pomníčky na holčičích blogíscích, tak naprosto vážně míněný respekt. Mezi řádky dvěma barvami rozlišených korejsko-japonských dialogů jde tušit upřímná hrabalovská poetika, a kdyby se jí snímek držel víc, než se drží záběrů na něčí prsa nebo jazyk připravený vnořit se do některé z tělních dutin, byl by nezapomenutelný.☞ PINBACKER