Festivaly — 56th KVIFF, 7. březen 2022 13:08Probudím se pozítříRecenze filmu Incroyable mais vrai (2022, 74', FR)

RECENZE (AH) — Neskutečné, leč pravdivé. Dupieux opět zasahuje a zas je to satiricko-žnečko-mlátičko-pečka, co nese pomyslnou francouzskou vlajku v rámci festivalového výběru hrdě vysoko. Jeho absurdistický trademark, co obohatil evropskou kinematografii o příběhy pneumatiky, šílených policajtů, Dujardina v jelenicové bundě a o spoustu dalších expresivních výjevů, pokračuje na obdobné notě a s jeho dvorním, gestikulačně přesným jako skalpel Alainem Chabatem staví zas jednou svět, kde se hranice reality, snů a mystéria neustále mísí. Sice tu není Marilyn Manson ani moucha, co uvízne v kufru, ale s přibývajícím věkem si Dupieux kaufmanovsky paškáluje krapet dospělejší témata: sladkost i krutost přibývajících let, střet chudoby s buržoazkou, partnerská souhra po dekádách společného soužití. A elektrický péro Chabatova šéfa aka horká novinka z Japonska vyhlašuju rekvizitou letošního Berlinale.☞ PINBACKER

RECENZE (KS) — Musím se přiznat, že Dupieuxova tvorba mi byla do teď neznámá, o to víc mě tato FRANCOUZSKÁ komedie mezi ostatním FRANCOUZSKÝM brakem (ze soutěže) překvapuje nejen svou nápaditostí a aktuálností, ale i provedením. Posedlost mládím, která možná až trochu nevhodně evokuje počínání Ellen Burstyn v Requiem za sen (2000), zapadá do doby botoxů a jiných tělesných úprav momentálně populárních napříč spektrem. Snímek si umím v rámci tamní kinematografie zařadit do kontextu jen s nekonečným bojem o šampon (RRRrrr!, 2004) a asterixo-obelixím dobrodružstvím v Egyptě (Mise Kleopatra, 2002), jež jsou shodou okolností režijním i scenáristickým výplodem představitele hlavní role Alaina Chabata, a to mluví za vše. Spojení lehce znepokojivého tématu, které je ale prezentováno komicky a s nadhledem, je milým povzbuzením do nadcházejících let.☞ PINBACKER