Koupíš si dům, v jehož sklepení sice nejsou lektvary profesora Snapea, ale je tam jiná magie: žebřík, po jehož slezení ti život odečte prožitý čas. Dupieux se vrací ve formě s festivalovou báchorkou, ze které se klube chytrá lamentace nad partnerskými vztahy, mocí a stárnutím. Bez satirického nadhledu do sálu nelez: je lepší vrabec v hrsti nebo moucha v kufru?
Incroyable mais vrai, 2022, 74', FR Atelier de Production
napsal Adam H.RECENZE (AH) — Neskutečné, leč pravdivé. Dupieux opět zasahuje a zas je to satiricko-žnečko-mlátičko-pečka, co nese pomyslnou francouzskou vlajku v rámci festivalového výběru hrdě vysoko. Jeho absurdistický trademark, co obohatil evropskou kinematografii o příběhy pneumatiky, šílených policajtů, Dujardina v jelenicové bundě a o spoustu dalších expresivních výjevů, pokračuje na obdobné notě a s jeho dvorním, gestikulačně přesným jako skalpel Alainem Chabatem staví zas jednou svět, kde se hranice reality, snů a mystéria neustále mísí. Sice tu není Marilyn Manson ani moucha, co uvízne v kufru, ale s přibývajícím věkem si Dupieux kaufmanovsky paškáluje krapet dospělejší témata: sladkost i krutost přibývajících let, střet chudoby s buržoazkou, partnerská souhra po dekádách společného soužití. A elektrický péro Chabatova šéfa aka horká novinka z Japonska vyhlašuju rekvizitou letošního Berlinale.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Dupieux jasně, trefně a stručně dokazuje, že Francie je v absurdnu a nesmyslu stále naprosto mistrná. Kéž by se ve výběru nedostalo na tolik převážných francouzských kvazi-dramat..
napsala Kristýna S.RECENZE (KS) — Musím se přiznat, že Dupieuxova tvorba mi byla do teď neznámá, o to víc mě tato FRANCOUZSKÁ komedie mezi ostatním FRANCOUZSKÝM brakem (ze soutěže) překvapuje nejen svou nápaditostí a aktuálností, ale i provedením. Posedlost mládím, která možná až trochu nevhodně evokuje počínání Ellen Burstyn v Requiem za sen (2000), zapadá do doby botoxů a jiných tělesných úprav momentálně populárních napříč spektrem. Snímek si umím v rámci tamní kinematografie zařadit do kontextu jen s nekonečným bojem o šampon (RRRrrr!, 2004) a asterixo-obelixím dobrodružstvím v Egyptě (Mise Kleopatra, 2002), jež jsou shodou okolností režijním i scenáristickým výplodem představitele hlavní role Alaina Chabata, a to mluví za vše. Spojení lehce znepokojivého tématu, které je ale prezentováno komicky a s nadhledem, je milým povzbuzením do nadcházejících let.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (KS) — Je to jako jíst nahnilé jablko: člověku to nevadí do doby, než si toho všimne. Smát se touze po mládí ve čtyřiadvaceti je možná neuctivé, leč stáří je daleko!
