Festivaly — 54th KVIFF, 25. červenec 2019 15:40Za mlhou hustou tak, že by se dala krájetRecenze filmu Bílý bílý den (2019, 109', DK/IS/SE)

RECENZE (LK) — Je to asi stereotyp, ale člověk si Island a jeho obyvatele ani nepředstavuje jinak, než jako větrem ošlehané, poeticky depresivní white walkery žijící v mumíních příbytcích daleko předaleko jeden od druhého. Bílý, bílý den na tomhle samo o sobě hypnotizujícím settingu (na počátku filmu je zařazena dokonce čas protínající metronomická sekvence, udávající nepřekotný rytmus na další dvouhodinku) prostírá náznak pnutí – stárnoucí policajt po manželčině tragické autonehodě staví barák, má doma na hlídání vnučku a při probírání drobné pozůstalosti po ženě mu něco přestane sedět.

V Pálmasonově filmu se ale nekoná žádné vypjaté mystérium: je čistě civilní, místy černohumorný a extra střízlivý. Spíš než abychom se dozvěděli, jak to teda bylo a co bude dál, sledujeme pro skvělý výkon Ingvara Sigurðssona v ústřední roli vdovce a děda, kterou mu Pálmason napsal na míru až po neprokrvené špičky uší. Asi dílem kamery a zkapénkovatělé atmosféry (v meteorologickém slova smyslu), převalující se ze záběru do záběru, si i nejintenzivnější momenty Bílého dne uchovávají harmonizující, utlumenou, snovou statiku.☞ PINBACKER