Pinbacker ~ Festivaly ~ 3rd BE2CAN recenze
Černočerná belgická káva, tedy vlastně Nescafé z hrnce: tak by se dala s pomocí klišé označit Neznámá dívka Jeana-Pierra a Luca Dardennových. Detektivní žánr neohýbají ani výrazně nemění, spíše nabízí, jak je jejich zvykem, pohled na duši jedince zmítaného zlomovou událostí. A pohled to je nepěkný.

Černé svědomí po belgickurecenze napsal

Lukáš Červený

dne 12/10/2016

Testem přitom v Neznámé dívce prochází Jenny alias doktorka Davinová v podání Adèle Haenel. Její zdánlivě banální rozhodnutí okřiknout stážistu Juliena, aby dlouho po uzavření ordinace neotevíral bzučícímu zvonku, spouští domino událostí poodhalující kontury doktorčina charakteru. Tvář Haenelové přitom minimalistickým herectvím dokonale slouží náročnému, vůči divákovi nevlídnému realismu.

Bratři Dardennové zkrátka vědí, co chtějí. Stisk napětí svírají pomalu, nepříjemnost předepisují po miligramech a záhada vystupuje na světlo pomalu, ale jistě. Postava doktorky Davinové přitom málokdy opustí záběr: když, tak účelně, například pro zdůraznění atmosféry místa činu. Takto radikální forma ale neuzavírá diváka do kotce, jak by se na první pohled zdálo. Naopak mu nechává potřebný kyslík, aniž by dovolila nádech z plných plic, zkrátka vyvážená kombinace napětí s emocemi. Kafkovský pocit sice závěr rozptyluje, titulky přesto – stejně jako celá stopáž prosté hudebního doprovodu – působí stísněně.

Jde o preciznost, s jakou se s doktorkou seznámíme i rozloučíme a i o takový detail, jakým jsou zvuky projíždějících aut, tedy život ubíhající venku před ordinací dávno po skončení příběhu. Zatímco se diváci zvedají ze židlí, titulky běží a nechávají doznít všednost, uvěřitelnost a zároveň detektivní “neuchopitelnost” zápletky.

Slovem “neuchopitelnost” by se pak dala popsat i celková nálada snímku. Haenelové doktorka neví, my nevíme, někdo snad ví, ale kdo? A co ví? Všechno určitě ne. Mrtvá dívka je tedy od začátku velkou neznámou, jednoduchou premisou vyždímanou na maximum. Spojuje odhalení netušených zákoutí v nitru hlavní hrdinky, stejně jako obnažení vztahů mezi postavami. Těžko si představit, že žánr realistické detektivky skloubené s morální studií charakteru nabídne silnější zážitek. Zůstává jen otázka, nakolik vůbec lze tento žánr vyčerpat či inovovat: s tou se však Dardennové vůbec nepotýkají.
Tvůrci se totiž nepřou s ničím: příběh vyprávějí, jak umí, chtělo by se říci “anti-hitchcockovsky”, se zatajením a až postupným odhalováním, nikdy naopak. Spojením takto sebevědomé formy s výkonem Adèle Haenel, který se zavrtá až na kost, vychází z Neznámé dívky silný zážitek okleštěný o jakékoliv rušivé elementy. Navázat s filmem kontakt je proto náročné, jakmile však pouto existuje, vtahuje příběh doktorky, která střásá neexistující vinu, jako vír.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1