Nový film Jima Jarmusche je jako nový film Jima Jarmusche: meditativní, pečlivý, ale nijak převratný. V rozhovoru guru amerického nezávislého filmu prozradil, že příběh o autobusákovi s notýskem ležel v šuplíku drahnou dobu (20 let!). Není divu, že Paterson nabízí tak málo překvapení. Až to působí, jako by Jarmusch vysílal mantru o posvátnosti rutiny, i co se týče režisérského řemesla.
RECENZE (LČ) — Hlavní postava Dead Mana se jmenovala stejně jako pozdní anglický romantik: William Blake. Nejvíc však Paterson připomene Broken Flowers s jejich podobným tempem – události plynou spolu s pracovním týdnem řidiče autobusu Patersona, hodinky se točí kupředu, ranní müsli je stále stejně zmáčené... Adam Driver roli muže, který neříká ne, převzal s lehkostí: ta tam je jeho tělesnost. V něžných ranních tuleních se nám odkrývá poeta, Jarmusch se totiž rozhodl prolínat obraz přímo s textem (což se mu ostatně osvědčilo už u Ghost Doga) – co den, to báseň, co báseň to přednes.
Driver se snaží dát básničkám jakousi podobu, jejich průměrnost však jen dokresluje ubíjející náladu snímku. V městečku Paterson se toho moc neděje: Patersonův šéf si dokolečka stěžuje, po ulicích se tento týden prochází nadprůměrné množství dvojčat a Patersonova žena Laura miluje ve středu jiný vzor závěsů, než který adorovala v pondělí. Co naplat – Paterson zatíná zuby, vstává před šestou a skládá básně ve sklepě zatímco nahoře mručí paničkou milovaný buldoček, čekající na venčení končící pivkem v báru.
Jak je patrné, děj tu není tím hlavním. Jarmusch se rozhodl do popředí zasadit už napsanou poezii básníka Rona Padgetta, který nakonec složil i několik nových kousků. Postava Patersona z rukávu nesype daktyl ani ABAB říkanky a inspirace pro film je více než zřejmá: William Carlos Williams. Americký básník, pediatr a vůdčí figura poezie psané "tak, jak nám zobák narost" je zároveň Patersonovým idolem. Když však Paterson své ženě předčítá z Williamsových sebraných básní, vynikne naplno rozdíl mezi poezií a nastavovanou kaší.
Jarmuschovo žonglování s drobnými vtípky je zdařilé, jedná se však jen o dobře odvedenou práci, na kterou jsme zvyklí. Ostatně: kdo jiný si s takovou osobitostí podmanil jakýkoliv žánr? Nic víc kromě Adama Drivera však Patersonovi na hodnotě nepřidá. Ačkoliv myšlenky, které předkládá, lze do notýsku zapsat beze studu, závěrečné setkání s japonským básníkem je dovětkem, jehož smysl je jen dalším do poličky. S každým zasunutým kamenem se sice ukazuje, jak se věci mají: filmová řeč se s tou literární ale neshodne. Básnické obraty skřípou mezi zuby, proklouznou a vyšumí. Pokud by Patersonova poezie byla nadprůměrnou, mohlo by to narušit celé poselství filmu – co je však oním poselstvím? Je to opravdu víra v nový start, potažmo nový zápisník? Anebo je Paterson spíš smutnou i oslavnou přehlídkou života průměrného člověka spokojeného “s tím svým”, jehož kreativita vyvěrá spontánně, čistě a bez potřeby publikovat? Jarmusch předkládá čitelné protiklady v ostatních postavách a scénky s dialogy ve veřejné dopravě vyloudí úsměv na tváři. Driverovo přesné zachycení vnímavosti a radosti z věcí kolem se však utápí ve slovech, která příliš neřeknou. Donucení k zamyšlení je polovičaté: i přes rozpačité přežvykování však jde Jarmuschovi jeho výsledný “slaný koláč s poezií a všedností uvnitř” pochválit. A sežrat.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LČ) — Dlouhá jízda autobusem s Patersonem je bohužel poetická jenom tak, jak jsme u Jarmusche zvyklí. Přehlídka rutiny, skromné lásky a vytrvalosti Patersona, ale i trpěné chameleonství jeho ženy jsou zbytečně rozvedeny do detailu - přesto z nich nic nejde vypreparovat s absolutní jistotou. Divák se škrábe na hlavě, nic nevyškrábe a Jarmusch si může mnout ruce, jak že se mu ten cupcake (s básničkou uvnitř) zas povedlo upéct. Jen by to příště chtělo zahodit osvědčený recept. (A zkusit třeba ohnivou kouli!)
Hrají Adam Driver (Paterson), Golshifteh Farahani (Laura), Kara Hayward (holka v autobuse), Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr., a další
Hodnocení zbytku redakce:
7
AH — Driver a Jarmusch si patersoní nenucenost vyloženě užívají, rochní se v ní a oslavují ji. Ponoření do poetiky všednosti a monotónna je chvilkově vyrušené porouchaným autobusem a rozsápaným zápisníkem – dva konflikty jsou paradoxně antikonfliktní jak jen to jde. Paterson nepoužívá mobil, jeho denním chlebem jsou smalltalks pasažérů, které sváží po městě, večerní zastávka v baru zlomených srdcí a venčení psa. Hrdinství mu ale v žádném případě neschází.
napsal Lukáš Č.
