Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Těžko říct, jestli ve svých osmdesáti letech Woody Allen ještě má pocit, že divákovi něco dluží (a je zcela bezradný v tom, jak to splatit), jestli buduje vlastní žánr nebo jestli paroduje sebe sama. Jisté je, že filmovou uměleckou formu jde ořezat o kdeco. A Café Society představuje redukci filmu na hýbající se mluvící hlavy.

Víc než špatný rokrecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 30/9/2016

Poslední film Woodyho Allena má příšerný scénář a podivné obsazení. Tak prosím: mladý Jesse Eisenberg (naposledy záporák v Batman vs. Superman) odjíždí z New Yorku do Hollywoodu za prací – má tam bohatého strýčka, jehož představitelem je Steve Carell (ano, je to ten pán, co v americké verzi seriálu The Office hraje retardovaného šéfa kanceláře), a zamiluje se do Kristen Stewart (to je ta ze Stmívání); všechny ústřední postavy jsou Židé, během filmu se narodí jedno dítě a jeden člověk je popraven v elektrickém křesle a na konci je párty.
© Sabrina Lantos, 2016 Gravier Productions, Inc.

Sledování Café Society se téměř nedá vydržet. Jedna příšerná replika střídá druhou v křečovitém táhlém dialogu, v němž všechny postavy postupně alespoň částečně adoptují dikci a gesta samotného Allena, který by si je evidentně nejradši všechny odehrál sám. Film vystřídá úplně každé klišé, včetně nesnesitelného vypravěčského voiceoveru, který diváka snímkem provází jako sedmi kruhy pekla. Trapnost naruší ojediněle Jeannine Berlin, ale prostě to nestačí. Po krátkém oddechu následuje vždy další rána mezi oči, před kterou je možné se chránit leda tím, že si každý v hledišti bude celých 96 minut držet obličej v dlaních. Nevýhoda takového přístupu je ale nasnadě – není si jak zacpat uši.
 
Absolutní plochost a odduševnělost Café Society naopak Allena zachraňuje na jiné frontě – režisérovi, který se oženil s nevlastní dcerou své bývalé partnerky a jehož vlastní dcera nařkla ze sexuálního obtěžování, alespoň nejde vyčítat narážky na randění s nezletilými nebo rodinný milostný trojúhelník: v záplavě nevkusu se sebevětší nepřístojnost ztratí, respektive je pominuta jako něco, co snad ani nikdo nemůže myslet vážně.
Vidět nový film Woodyho Allena je každoroční kratochvíle, která se mnohokrát vyplatila. Letos ne. Tak zas napřesrok. Možná.

Hodnocení zbytku redakce:

AH
2
Chci žít v universu, kde Allen není žid, nýbrž shemale a ve kterém místo na Manhattanu žije v Ulánbátaru. Na další adoraci Abrahama s všudypřítomnými kalhoty do pasu a zastrčenou košilí už prostě nemám.
JB
4
Woody Allen nudící, divák spící a film místy jakoby smysl dávající. Ale vážně jen místy. A vážně jen jakoby.