Letos už druhá těhotná hrdinka v hororu zaměřeném na jeden z lidských smyslů – po Tichém místě, kde byl v centru dění sluch, je tu Bird Box, v němž je zakázáno se dívat, protože kdo spatří „cosi“, volí expres harakiri. M. Night Shyamalan si podobným filmem oddělal kariéru – jak se s tím poprala Susanne Bier?
RECENZE (AH) — Vlastně fajn žánrovka, která se nebojí si přiznaně půjčit nápady od více čí méně úspěšných filmových kolegů – z vrchního patra fanouškovské paměti napadne Shyamalanovo Stalo se (2008) nebo letošní Tiché místo (psali jsme). Příjemně překvapí střední pasáž, ze které se stává konverzačka ála This Is the End (2013) s potenciálem překvapit, větší počet postav nabídne arsenál složený z totálních idiotů i zajímavě rozpolcených figur, úvodní peklo je jedním mrazivým "velký špatný", co správně nastaví hutnou atmosféru. Ta je sem tam shazována celkovým konceptem smrti při "vidění zla", které celkově působí o dost víc infantilně než zvukový horor s hnuso-emzáky a Emily Blunt.
To se bude v cinefilských kuloárech skloňovat asi nejvíce – ať už kvůli primu ženské hrdinky v čele snímku, jejímu mateřství s probíhajícím těhotenství či onou slepotou (tedy ztrátou jednoho ze smyslů) potřebnou k přežití. Místo obratně využívalo filmové výrazové prostředky a trochu padalo na hubu s postavami v třetím aktu, v Bird Box se tvůrci formu s dějem spojovat vyloženě nesnaží, na druhou stranu se jim daří narativní obloučky. Útočí tu dějovými doplňky, jejichž funkčnost následuje sinusovku, což už je skoro pravidelným nešvarem filmů z Netflixu – obvykle jde o slepení několika vyloženě originálních nápadů či nástřel zajímavého konceptu, kde to ale s kvalitou končí. V Boxu jsou takové momenty zhruba dva, z čehož jeden čerpá z využití flashbacku, co ústí do povedeného mini-zvratu s jedním z dětí. Jinak je retrospektivní struktura s počítáním uplynulého času na řece zbytečně umělá, osud "lidí z baráku" se částečně dokreslí, na víc ale film odpovědi neposkytne.
Netflix 2018
Celek je trochu dlouhé, i když zručně ztočené „meh“ přibývající stopáží se vypsychlost postav vypařuje a jeden si tak začne pokládat otázky, které ale filmaře moc nezajímají a diváka neuspokojí ani v závěru, kdy hezky cílí na postiženou část lidské populace a zároveň splňuje žánrové pravidlo konce v bezpečném ráji (tam zbytek lidstva přežívá onu apokalypsu). Zkrátka koukatelný průměr, co přesně ilustruje zvyšující se snahu o kvalitní filmový obsah internetového gigantu.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Koukatelná žánrovka se spoustou dramatických a logických lapsů, ovšem taky s parádním úvodem a středem, kde se Susanne Bier nebojí ponořit do postav.. i když je pak vlastně moc nevyužije. Za ty nečekané dramatické obloučky to stojí, stejně jako je zábava pozorovat, jak se Netflix učí a snaží.
RECENZE (JB) — Strmě klesající filmový zážitek. Úvodní napínačka a hození (doslova) do vody funguje dobře a plní účel – vnadí na zbytek filmu. Ani následování nejošoupanějšího mustru postapo survivalů o vzdálené bezpečné enklávě zpočátku nepůsobí tak zle, protože klišé je jen tak špatné, jak neuvědoměle a neužitečně je použité. V tomhle případě se bohužel ve finále při vyjevení všech indicií ukáže, že je to volba samoúčelná a minimálně přínosná.
Netflix 2018
Bird Box naštěstí není tak nezáživný jako Shymalanův někdejší přešlap, kde se utíkalo před obilím, ono plíživé zlo, které film nehodlá ukázat, alespoň má punc tajemna, a návdavkový prvek provinilých reminiscencí apeluje na divákovu psychiku. To všechno je vlastně super, včetně pár dalších prvků, které nebudu spoilovat. Ta nesuper část přijde, když se tohle všechno zajímavé uzavře venku a film stráví drtivou většinu své stopáže v domě se sebrankou postav, z nichž těžko říct, kdo je větší klišé, a těžko určit, kdo je méně sympatický a bude po své smrti (umírá se tu v přesně odhadnutelném sledu) méně postrádán.
Nejlíp nakopnutý vztah přitom končí už v úvodu a je ho zatracená škoda. Po zbytek projekce je tak radno kochat se především úkazy, jako je „co tu dělá John Malkovich?“ či „co tu dělá Tom Hollander??!!“, z nichž druhý jmenovaný na malé ploše strčí britským akcentem do kapsy herectví všech ostatních zúčastněných. Cosi solidního, co vskutku i JE pravověrným survivalem, se odehrává v pasáži na řece, a pokud by to nespělo k samoúčelnému závěru, ocenil bych tu část filmu asi nejvíc.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Film se nemalým potenciálem, který si z bůhvíjakého důvodu vybere cestu „být stejný jako xxxxx žánrových předchůdců“ a zabít víceméně všechnu originalitu, co ve vínku má. Jeho jedinou zbraní je režie, která je zručnější než u oněch xxxxx dalších hororů, čímž se v konkrétních momentech technicky dostává takřka do nadprůměru. Jsou to ale momenty velmi vzácné, a tak tonou ve všeobecné šedi. Tom Hollander je king.
napsal Adam H.
napsal Jakub B.
