Festivaly — 56th KVIFF, 12. srpen 2022 15:12Uncut KešRecenze filmu BANGER. (2022, 105', CZ)

RECENZE (AH) — Patří totiž do pomyslné skupiny mladých českých tvůrců, co za produkci i kvalitu svých děl bojují jako lvi a nechávají je mluvit sama za sebe, a Vary byly u toho. Ať už šlo o chladný body horor Domestik (2018), nebo třeba o Tiché doteky (2019) Michala Hogenauera – oba snímky nechávaly sympatickou pachuť v ústech a příslib talentu, kterému je třeba dodat materii, čas a nechat ho pěkně kvasit. Aktuálním výsledkem je naspeedovaně dravý BANGER., po předlouhé době vysoce progresivní, vtahující a originální zástupce téhle vlny, a je to na poměry jeho měřítka, českého filmu a vlastních ambicí pozoruhodná událost. Sedlák má totiž hlad jako Barracuda!

Sedlák už v úspěšném formalistickém experimentu Semestr (2016) a později i v televizním pořadu LIKE HOUSE (2021) krouží kolem tématu života současné mladé generace a jeho symbiotického napojení na moderní technologie. Instagramy a TikToky jsou nové knihy i společenské hry a Sedláka baví jejich spásný i zkázný charakter – o téhle globální subkultuře a pro tuhle globální subkulturu tak točí buddy gangsterku z pražských dálnic i silnic, hájů a klubů. Znalost místních reálií je pro diváka výhodou, Sedlák totiž vyplňuje zbytek syžetu sondou podsvětí metropole, kterou brázdí audina se skvěle anti–castovým Adamem Mišíkem, jeho věrným (a ještě líp vybraným!) sidekickem Marsellem Bendigem a početným zástupem vedlejších postav, se kterými trefně shazuje kulturu startupů i kvazi–celebritních elit (Sergei Barracuda, Stacy Cruz, Pátečníci).

Mišíkova role je trefně zvolena skrz rámec vykoupení v upadajících morálních zásadách postavy a zároveň před očima řadového českého diváka, co může po hercově biografii obsahující Andílka na nervy (2015) nebo Bajkery (2017) mít slušně zdvižené obočí. Sedlák ale servíruje duo anti–hrdinů, o kterém se třeba Shokymu a Morthymu muže jen zdát. Nahuštěná devadesítiminutová stopáž se exponuje na mobilní telefon, řemeslo je i přes minimalismus na place/ve štábu propracované do působivého detailu, komediální pojetí s přibývající stopáží těžkne a amfetaminová hyperaktivita je podobná té od Bennyho a Joshe Safdieů, ke kterým má Sedlák i dle vlastních slov blízko. Jejich Uncut Gems (2019, psali jsme tady) i BANGER. pohání kupředu přesná a vysoce funkční montáž, díky silně nálodotvorné barevné paletě a juxtapozici užitých lokací s limitem štábu, budgetu a užité technologie snímání. Sedlák tu prokazuje schopnost vytřískat z matérie maximum, demonstruje silný cit pro autenticitu prostředí a linga, díky kterému není snaživý komediální timing záchvatem cringe, ale zábavným doplňkem pro široké spektrum diváka.

V centru dění se často otevírá téma drog a jejich současná normalizace, se kterou Sedlák pracuje jak v rámci děje, tak v rámci účelné skoro “osvěty” pro mládí v rozpuku, které by tak rád nalákal na BANGER. do kin. V tomhle rámci se vyhýbá moralizování, a dvojí tvář problematiky tak zůstává známou pravdou: posypky jsou, byly a budou všude, a jejich užívání může být povrchně cool, i vnitřně problematické; tedy když už to do sebe sypete, tak zodpovědně a s alespoň selskou dávkou rozumu. Bohužel s touhle moralitkou postavy snímku často nečekaně mění strany barikád, a tak jednou je z prodeje míchačky kokainu nepřekonatelná mravní překážka, jindy je to v pořádku. Sedlák ale události jednoho dne, kdy se pokazí skoro všecko, neústupně tlačí kupředu a na hloubavé myšlení tak zbude prostor po titulkách. Z Harolda a Kumara, co hledají v Praze White Castle se pak v třetím aktu uplete drama, kterému v závěru s doslovností a tragickou etikou padá řetěz (i když dává vnitřní smysl). S tímhle rozkroušením se Sedlák zároveň nevyvaruje nešvaru, spočívající v to kdy střihnout závěrečnou tmu.

Konec ale rezonuje tak jako tak. Přes výhrady se BANGER. výhýbá hluchým místům, i díky formě se bezútěšně řítí do propasti podsvětí, kterému se hlavní hrdina téhle takřka antické tragédie zuby nehty brání. Drama opíše povinný oblouk a probudí se do hořké reality, té co prší z pohasínajících mozkových vjemů v osm ráno před Ankali. Shoky s Morthym se tak budí do dalšího dobrodružství všedního dne, kde se s přibývajícím večerem začnou WhatsAppem svolávat kobylky v bavorácích před napraskané kluby. Tahle generační výpověď je ale proti tragice skutečnosti vysoce zábavná, trefná a přesažná – nalákat na ni tuhle zobrazovanou skrumáž mladých nihilů by proto bylo víc než záhodno. Sedlák si tu úspěch zaslouží.☞ PINBACKER