P

Festivaly — 54th KVIFF, 3. červenec 2019 12:23Co ta holka nechceRecenze filmu Papicha (2019, 106', FR)

Další kousek z Horizontů nás přivádí do devadesátkového Alžírska, což překvapivě nejsou tak úplně ty "odpoledne ve videopůjčovně" devadesátky, jako spíš "bomba ve videopůjčovně" devadesátky. Pár normálních holek na koleji zatím ještě zuby (od rtěnky) nehty (nalakovanými) udržuje tenkou slupku bubliny normálního dospívání a holčičí rebelie, která se manifestuje v záměru uspořádat módní přehlídku. Celovečerní debut alžírské režisérky Mounie Meddour okouzluje, ale nakonec unavuje: tady je, proč.
Papicha, 2019, 106', FR © Jour2fête
RECENZE (LK) — Papicha otvírá velmi slibně. Je vidět, že dokud autorka čerpá z vlastních vzpomínek na léta na vysoké, dává nám osahat jako zcela hmatatelné něco, co je kumšt postihnout: svobodnou vzdorovitost mládí v rozpuku, které ještě neví, ale hodně cítí, že stisk režimu(ů) se brzy změní z nepříjemného na smrtící. Bohužel ve chvíli, kdy se plakáty vybízející k zahalovaní změní v rozdávání zahalovacích pomůcek v autobusu, děravý plot kolem koleje nahradí zeď, po bouchání na stěnu dojde na razie náboženských fundamentalistek a hrozba se zhmotní, kouzlo se vytrácí a zbývá první plán.

Jako by si Meddour po předělovém výstřelu moc nevěděla rady s tím, co s vystupňovaným napětím a exponovanými postavami dělat, hází jednu přes druhou na kolotoč dějových berliček a francouzských holí tak, aby celek vyzněl jako Feministický Film TM, po kterém je konečně po pěti letech poptávka. Lhostejno, že divák u toho musí přečkat takové ujetosti jako "když všichni přiložíme ruku k dílu, zvládneme to" montáž, dialogy z jedlého papíru, dvojici dramaťákových epizod s hysterickým pojídáním syrové řepy a hysteričtějším sázením růže: plátno snese všechno.
© Jour2fête

Zamrzí, že Papicha není tím, čím slibuje být – rozhodně tedy ne silným feministickým filmem, ale ani filmem o sesterství, přátelství, svobodě nebo ztrátě. Přečteme–li si, v jakých frázích o svém díle mluví sama Meddour, dojde nám, co se stalo: Papicha prohrává na tom, že ideje, které chce předat, a prvky, pomocí nichž se tak má stát, předkládá přesně v pořadí podle průvodní eseje ke školnímu scénáři: Nedjma přetváří tradiční oděv v moderní kolekci. Kamera snímající z ruky dodává bezprostřednost. Módní přehlídka symbolizuje ženskost. Kdybychom to náhodou nepochopili.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LK) — Jakkoliv zpracovává důležité téma a umí momentálně okouzlit, vcelku je Papicha nedozrálá, ve druhé polovině až povrchní a manipulativní a prostě řečeno ne moc dobrá. Absolutní odsudek ale rozhodně nezaslouží, protože pokud Meddour pojede plnou parou vpřed s tímhle kurzem, můžeme za pár let vyhlížet na obzoru nějakou její další festivalovou vlajkovou loď. A příště už bude mít komín a dělo a všechno.

5 Jak hodnotíme?

5

Papicha
Mounia Meddour

5797.18869

Papicha, 2019, celovečerní, 106', FR

UvedeNe, 30. červen 2019 — 54th KVIFF

RežieMounia Meddour

ScénářMounia Meddour

ProdukceXavier Gens

Hrají Lyna Khoudri (Papicha), Yasin Houicha (Mehdi), Nadia Kaci, Shirine Boutella (Wassila), a další

Hodnocení zbytku redakce:

5
Další články z kategorie Festivaly:
Více