Pinbacker ~ Festivaly ~ 54th KVIFF recenze
Danny Boyle dodává do Varů líbivý písničkový ňuňu balíček vznášející se přiznaně ve vesmíru Notting Hillů  a Lásek nebeských, z dosud nezpracovaných hudebních senzací uplynulých dekád volí ikonickou britskou bandu. Poskládat za sebe, obalit stravitelným příběhem o lásce a přátelství, dobře zmixovat a pustit do kina. Kde jsme tuhle písničku jenom...?

Nech to býtrecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 1/7/2019

Dvanáctivteřinový globální blackout zastihne rezignovaného sympaťáka Jacka Malika (Himesh Patel) v letu plavmo po sražení náhle neosvětleným autobusem, což mu podle zákonů scénáristiky, chci říci dosud nepoznané astrofyziky, zaručuje nad zbytkem lidstva výhodu spočívající v tom, že si pamatuje ranec náhodných součástí popkultury, zatímco oni se probouzí do světa lhostejné nevědomosti. Potom, co přátele rozseká u trailerové Yesterday, se s nově objevenou vírou ve „svou“ hudební tvorbu vrhá do víru showbizu jako nepřiznaný performer písní The Beatles, které lepí (doslova, za vydatné pomoci lepících papírků) zpaměti v pokojíku za podpory nic netušící, neopětovaně zamilované kámošky Ellie. Budou našeho hrdinu čekat kromě přepychu také dny zkoušek a bolesti (úryvek z erárních svatebních projevů, které kolují po českých radnicích)? To si pište – je to přece pohádka.

Těžko diagnostikovat, čím přesně Boylovo odlehčené rom-com dítko trpí, že je z něj vyšumělý suchar, jen co se narodilo. Herci to nejsou: výborně bezradnému Patelovi sekunduje uvěřitelná osudová-neosudová Lily James, oba výborně doplňují Joyel Fry jako vyhulený hláškař a Kate McKinnon jako šílená manažerka. Je to k nevíře, ale i ten Ed Sheeran se dá snést, zvláštěpak dostává-li se do křížové palby ostatních postav: škodolibé srdce diváka, který není zrovna in love with the shape of Ed, rozhodně zaplesá.
© Universal Pictures

Černého Petra si tady vytáhly písničky, nemastné neslané, ploché one-man covery, s výjimkou vypjaté Help!, která stejně jako povedený dialogový i situační humor dává tušit, že shora jmenovaná sebranka a její jádro v těle Patela by bylo schopné dodat mnohem zajímavější produkt. Od předchozích kreativních mozaiek beatlesáckých odrhovaček (zdravíme Across the Universe) totiž Yesterday odlišuje hlavně to, o kolik je horší – u hudební složky výrazně chybí nápad a vize, hity jsou servírovány bez kontextu (Patelova postava ho evidentně nezná, ač se ho útrpně pokouší dobrat) a přidané hodnoty. Moc tomu všemu nepřidává kolísavá kamera, těkající mezi povedenými symetrickými šoty a nicneříkajícími close-upy hlavních hrdinů tu sedících u stolu, tuhle vyhlížejících z okýnka auta: možná je to i tohle, co dodává filmu na jakési odpolední televiznosti. Všechny záblesky autenticity a přesahu se každopádně nakonec utopí v přesládlém happy-endu, vystřiženém z reklamy na cereálie.
Je škoda, že z fajn námětu a zpěvníkových kousků Danny Boyle nevykřesal víc srdíčka, a když už ne to, tak aspoň víc srandy. Zbyla roztomilá filmová anekdota, která příslovečně neurazí – nepotěší a ve které o The Beatles vlastně vůbec nešlo.

Hodnocení zbytku redakce: