Pinbacker ~ Festivaly ~ 26th FEBIO recenze
Harmony Korine je zpět. Co to znamená? Hulení, bílé koťátko a skákání přes osu. Ale hlavně: pozitivní paranoiu. Tou trpí hlavní hrdina filmu Beach Bum, „plážový pobuda“ Moondog, a.k.a básník, ochlasta a milionář, muž s rozhalenou košilí a imrvére nastartovanou bránicí. Proč se nechat nakazit sípavým smíchem Matthewa McConaugheyho? A je Beach Bum víc než zhulenecká komedie?

Číčovinarecenze napsal

Lukáš Červený

dne 23/4/2019

Nápověda: není. Ani nemusí být. Ono to totiž stačí. A teď k paranoie. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu Moondog prohlásí: „Trpím obrácenou paranoiou. Věřím, že svět se spiknul, abych byl šťastnej.“ Tahle diagnóza sedí i na celý film. Beach Bum je zotavovnou, tolik potřebnou úlevou od všech drám, kde se problémy sáhodlouze řeší, postavy někam chodí, cosi tam dělají a s následky svých činů se nejlépe do konce filmového života potýkají. Korinova snaha činit diváka šťastným působí proti tomu jako konopný balzám. Celý Beach Bum je ostatně o pocitech: pocitu dětského údivu i smutného štěstí, vlastně jedním slovem pocitu bytí.

McConaugheyho Moondog totiž především a výhradně je: nesnaží se nijak uspíšit dopsání své novely, fláká se po Key Westu a každá zapadlá hospoda je pro něj příležitostí popít, zahulit a oblažit diváky svou přítomností. Tady vystrkují růžky různá hořká sociální témata, která by do filmu pronikla: nebýt rozhodnutí, že o tom to přeci nebude. Moondog nechce ani slávu, ani peníze. Chce prostě žít. Čte svoje verše, půlku z nich prosměje a druhou půlku procítí; zhulený pak zavyje do mikrofonu, sklopí tmavá sklíčka brýlí a odjíždí dál. Netřeba dodávat, že tahle autentičnost se celou dobu drží hlavně díky McConaghueyho pohodářství.
© Anonymous Content

Při takto rozvolněné struktuře i relativní tematické povrchnosti by mohl Beach Bum působit jako zbytečný film. Je to právě um Korina a jeho kameramana Benoît Debieho, co slepenec flákačských historek pozvedá na feel-good jízdu. Podobně jako v Moondogových básních totiž ani ve scénáři nemusíme hledat nějakou pointu: stačí dát ruce za hlavu a užít si příval obrazů. Vzhledem k současným filmovým tendencím působí tahle upřímná rezignace svěže a divák Korinovi odpustí i ty nejšílenější nápady (slepým Jamajčanem počínaje a Zacem Efronem konče). Závěr totiž všechno vrací na palubu motorového člunu, v němž se rozvalený Moondog kolíbá na vlnách moře. V takovém obrazu jako by tvůrce chtěl zakonzervovat pocit pohody spíš, než nějakou pitomou, nepotřebnou zápletku. Ostatně podobně je užíváno stylu: ne k podpoření významu, ale výrazu, naladění snímku. Skákání přes osu nebo atmosferické záběry pečlivě vybíraných lokací jsou promyšlené, ale zdaleka ne sterilní. Podbarvuje je navíc soundtrack plný floridských folkových legend, z nichž třeba Jimmy Buffett si ve filmu sám zahrál.
Těžko se to vysvětluje, ale Beach Bum není o ničem: je právě o tomhle. Že je o ničem. Jeho postavy, a zejména ta hlavní nám přeci jenom něco našeptávají: občas je lepší vypnout, splynout s proudem, nechat věci být a užívat si, že zrovna svítí slunce a můžem na něj koukat. Je v tom humor, jemný smutek, ale hlavně srdečná nálož dobrého pocitu. Co víc si v potemnělém kinosále za letního dne přát?

Hodnocení zbytku redakce: