Pinbacker ~ Festivaly ~ 69th Berlinale recenze
„Neodvážila bych se od přítele vzdálit / protože - zemřel-li by snad / když nebyla jsem při něm, pozdě až / dobrala bych se k srdci, jež mne žádá.“ 

Tak šel časrecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 28/2/2019

Úryvek z naléhavé básně americké básnířky 19. století Emily Dickinson (uvedený shora ve volném překladu) laděním překvapivě dobře vystihuje Fourteen: rytmické minimalistické indiečko, ve kterém zodpovědnější Mara (Tallie Medel) táhne a tlačí svou sebedestruktivní kamarádku Jo (Norma Kuhling) bahnem zdrcujících každodenností, a to více, nebo spíš méně úspěšně.

Mara a Jo se znají od dětství – později zjistíme, jak se nevyvážená dvojice v nepravděpodobném přátelství ocitla, ale události ani jejich příčiny nejsou pro další z příležitostých snímků amerického filmového kritika tak ústřední, jako intervaly mezi nimi.

Čas a vývoj jako nejobecnější pojmy a prvky lidského života a vztahů jednoho ke druhému zobrazuje Sallitt převážně ve stylu „těsně poté, těsně vedle“  – až ve druhé polovině a samém závěru snímku se děj počne odehrávat před kamerou v reálném čase a nikoliv za rohem nebo (obvykle) na druhé straně telefonního spojení.

Sallitt nepojmenovává, proč se Mara o Jo stará (protože Mara možná sama jednotlivé úkony nutné drobné péče provádí instinktivně a bezděky), ani nepopisuje, proč Jo Mařinu záchrannou síť bezhlesně, místy naopak teatrálně, vyžaduje. Ve filmu, který se rozpíná přes období mnoha let, nabídne celkem tři kulminační scény – meditativní několikaminutovou sledovačku nádražního nadchodu v sousedství, kde se Jo u rodičů zotavuje z posledního velkého průseru (jenž se samozřejmě odehrál mimo záběr), emotivní rozhovor hrdinek u Mary doma, jehož neurčitá všeobsažnost mrazí a dala filmu jeho název (Jo poznamenává, že se příšerně cítí od svých čtrnácti, na což Mara zamyšleně odtuší, že tehdy už se znaly), a konečně záblesk Mařina truchlení, zoufalství a bezmoci v pohřebním ústavu, kde se s Jo, kterou Mara přes veškerou snahu nedokázala uhájit, setkáváme naposled. Pocit postupné, očekávané, přesto odzbrojující ztráty prostupuje celým civilně formulovaným syžetem a Sallitt s Tallie Medel jsou v jeho sdělení úspěšní.
(z filmu Fourteen)

Navzdory evidentně úspornému rozpočtu a obsazení prakticky neznámými herci (Tallie Medel a Sallitt však již dříve spolupracovali) je Fourteen efektivní a zajímavý snímek, tak akorát vrstevnatý a artový na to, aby zůstal v divákovi delší dobu (a v ideálním případě, jak se píše jinde na internetu, upozornil na neobvyklý, pocitově až neherecký talent Tallie Medel a stejně pravdivý vrčivý herecký projev Normy Kuhling).
Vybrané kapitoly z jednoho přátelství vyprávěné oklikou na pozadí proměnlivé řady bojfrendů, zaměstnání, vyhazovů a průserů na 69. Berlinale v mnohém překonaly většinu soutěže a jsou vřelým, neokoukaným představitelem současné americké nezávislé tvorby.

Hodnocení zbytku redakce:

JB
8
Film jako slepený ze zbytků materiálu ve střižně Girls, okořeněný záběry, kdy někdo omylem zapnul kameru, nebo ji zapomněl vypnout. Nestrojené výjevy mimo nejdrásavější dění příběhu dvou městských holek mají coby zdánlivě všední bezvýznamná koláž obrovskou uhrančivou sílu.