Sebeotevřenějšímu a sebepokrokovějšímu bílému privilegovanému heterosexuálovi musí být jasné, že zprofanovaná fráze pomyslného uvěznění v cizím těle asi úplně nevystihuje pocity někoho, kdo je v ní tím příslovečným vězněm. Dokáže to film?
Pro tvůrce bylo evidentně atraktivní baletní prostředí se vší jeho urputnou honbou za absolutní dokonalostí a symbolem baletky jako synonyma křehké a veskrze ženské svátosti ve spojení s neoddiskutovatelnou fyzickou dřinou a ve filmu (k jehož natočení režiséra Lukase Dhonta inspiroval právě článek o dívce v chlapeckém těle, která chtěla být baletkou) funguje perfektně.
Výběr hlavní představitelky byl údajně napůl osudový: Victora Polstera naverbovali původně spolu s ostatními jen do role spolužáka, jeho následným objevem však tvůrci uhodili na opravdovou zlatou žílu, protože v Dívce debutuje (!) ve své životní roli. Jeho pozdější skromná poznámka, že se toho při práci na filmu hodně naučil, je skoro absurdní – kdyby něco obdobného natočil náhodný americký režisér s někým jako Orlando Bloom v hlavní roli, posbíral by všechny ceny.
Na Victorovi, tedy Laře, spočívá těžiště celého snímku, v němž zabírá téměř každý záběr. Vyprávění je především vizuální (ne že by film byl mlčenlivý, ale dialogy jsou přirozeně úsporné), a dává tak vyniknout tělesnému herectví, ve kterém Victor Polster maximálně zužitkovává svou taneční průpravu. Využití světla ve spojení s jeho nesporným talentem dovoluje ve filmu Laru ukazovat jako zářící krásnou ženu, když se jí daří (Lara vedoucí malého brášku do nové školy – „Vy jste jeho sestra?“), jako za oponou se tříštícího vyčerpaného mladého člověka, když na ni konečně začnou doléhat následky jejího totálního nasazení, a konečně se zvěrotemným radikálním odhodláním ve vyhroceném závěru snímku.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LK) — Lukas Dhont režírující Victora Polstera v roli Lary předkládá silnou studii nepostižitelného obrovského zápasu, o kterém většina z nás nemá ani ponětí, a tvoří důležité, krásné dílo.
napsala Linda K.
