V sále je plno, ale během projekce to vzdá pán, co strašně funěl, a paní vedle mě počíná být po sté minutě nepřítomná minimálně duchem. Cizí batoh mi padá na nohu. Lidi se otáčejí za pruhy světla ze dveří, kterými se čas od času vytratí další závodník bez ambice na dosažení cílové pásky. A na plátně se mezitím vrší záběr za záběrem tohohle skvostu.
RECENZE (LK) — 이창동 (Chang-dong Lee) je asi takový Karlovarský šlágr; vozí sem filmy (už dvacet let), sedá si tady do poroty (léta páně 2010) a letos mistrně adaptuje Murakamiho povídku, která v Koreji údajně trochu zapadla kvůli mimofilmovým přešlapům představitelů. Tady jdou ale všechny neuvážené poznámky nebo necitlivé posty na sociálních sítích stranou, protože stranou jde úplně všechno: Burning (korejsky 버닝 [bó-ning], odsud počeštěné překřtění v titulu článku) je pohlcující podívaná, trpělivá a konstruktivní a v protikladu k názvu chladná jako led.
Hrají Ah-in Yoo (Lee Jong-soo), Steven Yeun (Ben), Jong-seo Jun (Shin Hae-mi), Soo-kyeong Kim (Yeon-joo), Seungho Choi (Lee Yong-seok), a další
Hodnocení zbytku redakce:
9
AH — ↑ co LK napsala. Jenom dodám, že v Leeho podmanivé až hypnotické poetice se skrývá i nefalšovaný cinefilský ráj, protože filmová řeč by se z Vzplanutí mohla zfleku učit na přednáškách. Povinnost a nejlepší film letošních Varů.