Festivaly — 53rd KVIFF, 6. červenec 2018 12:56Brnyng aneb studená pochodeň plane nejjasnějiRecenze filmu Vzplanutí (2018, 148', KR)

RECENZE (LK) — 이창동 (Chang-dong Lee) je asi takový Karlovarský šlágr; vozí sem filmy (už dvacet let), sedá si tady do poroty (léta páně 2010) a letos mistrně adaptuje Murakamiho povídku, která v Koreji údajně trochu zapadla kvůli mimofilmovým přešlapům představitelů. Tady jdou ale všechny neuvážené poznámky nebo necitlivé posty na sociálních sítích stranou, protože stranou jde úplně všechno: Burning (korejsky 버닝 [bó-ning], odsud počeštěné překřtění v titulu článku) je pohlcující podívaná, trpělivá a konstruktivní a v protikladu k názvu chladná jako led.

Hlavní hrdina 종수 (유아인 – Yo Ah-in) na ulici náhodně potkává kamarádku z dětství 해미 (전종서 – Jeon Jong-seo), toho času propagující nedaleký obchodní dům přesvědčováním kolemjdoucích k účasti v tombole. Ihned po jejím návratu ze zahraniční cesty, během kterého se 종수 (tváří v tvář ženské manipulaci bezbranný) zaváže v kámoščině prázdném bytečku krmit kočku, jsme spolu s hlavním hrdinou vržení do pátrání po smyslu nečitelné situace, kterého se ne a ne dobrat, když se 해미 nevrací sama, ale s náhodným známým z letiště Benem (연상엽 – Steven Yeun, znáte z The Walking Dead).

Samozřejmě, různí lidé řeší totožné situace s různou měrou obratnosti a možná je všechno přesně tak, jak má být, ale třeba taky právě naopak. 해미 může být stejně dobře patologická lhářka jako obyčejná mladá holka a Ben to má padesát na padesát jako otravný frajírek a sériový vrah. 종수 si svůj soud nad jedním i druhým rozmýšlí celý film a diváka tohohle přemýšlení neušetří ani po opuštění kina.

V Burning pozorujeme zápletku sice s jakýmsi odstupem, nicméně zároveň zevnitř, probíráme se spolu s 종수em jejími slizkými vnitřnostmi. Stejně jako on zvažujeme příšerné alternativy, jen abychom je vzápětí zavrhli, propadáme přidrzlému kouzlu prostinké 해미, jakkoli se nám zároveň protiví, a vezeme se v sevření pocitu něčeho hrůzného, který má téměř blíž k psychologickému hororu, než mysterióznímu thrilleru, jímž Burning je.

Film charakterizuje úplné naplnění spojených nádob jednotlivých prvků. Témata jako milostný trojúhelník nebo zmizení (jinak prostá) jsou tady obalená do až exkluzivní rafinovanosti. Atmosféra je hustá jak máslo, každá maličkost je drtivý symbol, častá ticha jsou hutná, obrazy komorní a přitom opojné. Míra dotaženosti filmu je jednoduše nebývalá. 이창동 jako by ani neznal zbytečné záběry nebo ty, které by neseděly do dokonalé mozaiky, herci předvádí zcela přirozený koncert, hudba doplňuje chladné barvy uzavírajícího se audiovizuálního příběhového prožitku. Nic nechybí ani nepřebývá. Dílo je dokonáno.☞ PINBACKER