Snímek sestává ze série momentálních pohledů na život dospívající (a následně dospělé) Egypťanky v porevoluční době její země. Amal začíná jako všechny si protivící mladinká chuligánka-aktivistka, kterou vláčí po dlažbě pořádkové složky na Tahrínském náměstí, postupně přibudou střípky z jejích jiných podob: Amal racionálně politická, Amal zasazená jako pěst na oko do partnerského vztahu, zahalená Amal na návštěvě hrobu svého otce a konečně Amal jako-by-se-nechumelilo před maturitou a kariérním rozhodnutím (s letmým bonusem Amal s břichem, který naznačuje, že se snad nakonec ustálila právě v té roli, na kterou bylo nejtěžší se dívat). To vše v mixu s Amal zachycenou na rodinných páskách s komentářem už zesnulého otce představuje unikátní částečný almanach jednoho turbulentního života.
Nejefektivnější je snímek tehdy, když tvůrce zapomíná na vypravěčskou rutinu a nechá obrazy promlouvat bez návodného střihu a postavy promlouvat nebo mlčet bez nadhozených témat (třeba záda Amal přicházející do domu příbuzných a nekomentovaný krátký záběr z původní demonstrace fungují stokrát lépe, než vyhrocené politické rozhovory nebo profláklé vizuální poposedávání nad umyvadlem s padajícími ustřiženými prameny vlasů).
Nejefektivnější je snímek tehdy, když tvůrce zapomíná na vypravěčskou rutinu a nechá obrazy promlouvat bez návodného střihu a postavy promlouvat nebo mlčet bez nadhozených témat (třeba záda Amal přicházející do domu příbuzných a nekomentovaný krátký záběr z původní demonstrace fungují stokrát lépe, než vyhrocené politické rozhovory nebo profláklé vizuální poposedávání nad umyvadlem s padajícími ustřiženými prameny vlasů).
