Silné bosenské kafe v hlavní soutěži Varů 52 je přesvědčivé na všech frontách, na kterých ještě zdaleka nebylo dobojováno.

Po válce a po sezóněrecenze filmu napsala

Linda Keršnerová

dne 3/7/2017
Kviff

Je po válce a je po sezóně a parta chlapů ze všech takzvaných stran jugoslávského konfliktu se nechala přemluvit k tomu, aby přijeli na workshop do horského hotelu kdesi v Bosně dělat ze sebe před psychologem blbce. 

Aby zkušenost s terapeutickým workshopem pro veterány, který ho původně napadlo zdokumentovat, režisér Alen Drljević přetvořil ve hrané drama, sesbíral současnou balkánskou hereckou špičku a obsadil jí hotel, ve kterém se soustředění skutečně konají. Obojí spolu s výtečným, nevtíravě tísnivým scénářem dělá z Chlapi nepláčou autentické vyprávění na nesnesitelné téma.

Filmařským leitmotivem snímku je význam detailu a síla nevyřčeného. Bezeslovné scény jsou o to dusnější, že film se skrze průvodcovskou postavu terapeuta do velkých výroků pouští, zasazuje je ale do extrémně komorního rámce. Mezinárodním společenstvím obsahově vyprázdněné proklamace snažící se diplomatickou hantýrkou vystihnout nepopsatelné jsou tak ve snímku jenom rekvizitou v rukou vynikajících protagonistů a hesla jako "Všechny válečné zločiny by měly být potrestány" plně udeří právě tím, jak visí ve vzduchu, který Chlapi společně dýchají.
Se vším všudy jsou Chlapi nepláčou výborným (nejen) festivalovým komorním dramatem, které s citem posouvá hranice zprostředkovatelnosti stále čerstvé válečné zkušenosti bývalé Jugoslávie. Premiéra snímku si ve velkém sále karlovarského Thermalu vysloužila několikaminutivý vřelý potlesk.
8