Festivaly ~ 3rd. Be2Can ~ recenze filmu American Honey ~ 18/12/2016
Od šokujícího kraťasu Wasp uběhl nějaký ten čas – přesněji 13 let. Za tu dobu se změnilo hodně, pravděpodobně i britská sídliště, kde se film odehrává: ne však Andrea Arnold. Oscar i cena ze Sundance za Wasp (tehdy teprve třetí krátkometrážní počin) ji mohly rozmazlit, ona naopak přitvrdila v nezaměnitelnosti. Naposledy se jí podařilo přetvořit román Wuthering Heights. Přetvořit proto, že o adaptaci v nudném, ale ani hodnověrném smyslu nejde. Proč ale vytahovat celou filmografii u jejího nejnovějšího snímku American Honey? Protože s medem roste chuť, kdo s medem zachází, s medem také schází, kdo chce med bít, hůl si vždycky najde, med smrdí od hlavy a Amerika není žádnej med...

Samohana kamerou3rd. Be2Can ~ recenze filmu American HoneyBe2can

Název recenze je přehnanou zkratkou, přesto by se jeho obscénnost i lacinost daly nafukovat dál, aniž by formě, kterou Arnold zvolila, jakkoliv ublížily. Ve srovnání s American Honey je i současná americká nezávislá produkce krotkou idylou: už v názvu se nejedná o "žádnej med", ale označení pro "all-american, gorgeous girl". O to víc zaráží, že ani Arnold nad svými hrdiny a hrdinkami nevynáší soudy, příliš je netrestá a jejich povalečství jim svým způsobem závidí.
© 2016 Universal Pictures

Romantická idea čisté vášně zrozené vprostřed bublajících potůčků a vlnících se lánů středozápadu je naivní sama o sobě. Přidá-li se k ní nezájem o vývoj postav a jen jedna scéna s řádnou katarzí, je zaděláno na formální sebeukájení. Vlastně se tak opakují neřesti z Wuthering Heights v čele s nedostatečnou prokresleností hlavních postav, jejichž literární protějšky jsou naopak – mírně řečeno – problematické. Ústřední hrdinkou American Honey je naproti tomu dívka, kterou sice potkáváme v momentě shánění večeře v kontejneru, ale která stále představuje ideál čistého, naplno prožívajícího srdce.

I když Arnold v průběhu filmu naznačuje, že zhulená mládež poslouchající trap není úplně zlatá, její jasně vytyčený projekt ("Amerika novýma očima [kamery Robbieho Ryana]") se bortí. Ba co hůř: režisérka tomuto sesuvu nevěnuje sebemenší pozornost. Dál krouží krajinou a zabírá v detailu každičkou včelku, kobylku, můru, žábu, medvěda (the list goes on!), světlušku, motýla... Zástupci hmyzí říše jako kdyby měli dostat stejný prostor a nějakou tu nominaci spolu s Shiou LaBeoufem. Jakkoliv je takové gesto demokratické, nelze nevidět nesoudnost a opájení se vlastním stylem.
© 2016 Universal Pictures

Arnold tak v duchu citovaného přísloví schází tím, s čím vždy dobře zacházela: i v American Honey se jí totiž daří zachytit některé jednotlivosti, které by ostatním tvůrcům unikly: ať už jde o smyslnost milostných scén nebo za rohem číhající dospělost, klepající na vrátka naivity. Náročný divák, který odpustí smrtící stopáž dvě hodiny a tři čtvrtě se ale přesto modlí, aby v závěru stejná vrátka někdo vykopl, nebo ještě lépe: vylomil. Ani živelný Labeoafův Jake nic podobného nesvede. I jeho postava dostane ulepený nános romantické patiny.

Hlavní hrdinka, náctiletá Star (neherečka Sasha Lane), je vržena do situace, která ji vymaní z běžného života a podobně jako hrdinky Fish Tanku nebo Wasp se i ona snaží najít něco lepšího, než je špinavá realita. Arnold ale nepřichází s ničím, s čím by se nepotýkala: white trash noční můru rozmělňuje v americký sen s nějakým tím varováním, že zcela růžové to nebude, Star ale sledujeme pouze v přítomnosti. Její odysea sebeuvědomění od brodění se v odpadcích k nákupu potravin pro cizí zanedbaná děcka by byla působivá. Přebíjí ji ale ostatní, těžko rozlišitelné epizody.
© 2016 Universal Pictures

Silnější střípky zkrátka do skládačky nezapadnou. Stejně tak pocity viny či znechucení nikdy nepředstavují odklon od soustavného pokračování: děj se sune dál a Arnold už tato část nezajímá. V neustálé honbě za zachycením smyslového vnímání tak ztrácí pojem o médiu, kterým komunikuje. Kamera se stává důležitější než režie, obraz zajímavější než promluvy. A ačkoliv lze odvážné rozhodnutí zachytit tuláctví jako děj bez struktury obhájit, zůstává American Honey příliš dlouhým výstřelkem. Ze způsobu, jakým Arnold opisuje všechna svá předchozí díla a jen převádí stejná témata (živočišnou lásku či ztrátu nevinnosti) do amerického kontextu, je to více než patrné.

Hlavní hodnocení ~ Lukáš Červený
Nekompromisnost a naturalismus. Jestliže však Wuthering Heights představily režisérčin formální vrchol, navazující American Honey spolu s nimi trpí absencí příběhu. Andrea Arnold kameru pojímá jako voyeura schopného dokonale přenášet atmosféru okolí: ztrácí však pevnou ruku nad svými svěřenci, jejichž charakter se topí ve změti vjemů, lučního hmyzu a nespoutané vášně. Autorská vize točit pocity, poryvy větru a basy z repráků, zkrátka točit smyslově a bezprostředně tu úspěšně přerostla přes hlavu a proměnila se v autorskou nesoudnost.
6

Hodnocení zbytku redakce

Epizodková výpověd bez výpovědi. Divákovi dojde point, kterej se snaží Andrea protlačit, asi tak po hodině stopáže – bohužel ještě zbejvá dvakrát tolik. Jsme tak svědky nedobrovolné transformace poměrně zajímavé a invenční white-trashí road movie do Fantastických zvířat (plus hmyz) a kde je najít. Ju, jednoduše se to odpouští protože 1:1.37 obraz a protože je to vlastně všecko krásný. Jenže neni. Nebo alespoň mohlo bejt.
6