Od šokujícího kraťasu Wasp uběhl nějaký ten čas – přesněji 13 let. Za tu dobu se změnilo hodně, pravděpodobně i britská sídliště, kde se film odehrává: ne však Andrea Arnold. Oscar i cena ze Sundance za Wasp (tehdy teprve třetí krátkometrážní počin) ji mohly rozmazlit, ona naopak přitvrdila v nezaměnitelnosti. Naposledy se jí podařilo přetvořit román Wuthering Heights. Přetvořit proto, že o adaptaci v nudném, ale ani hodnověrném smyslu nejde. Proč ale vytahovat celou filmografii u jejího nejnovějšího snímku American Honey? Protože s medem roste chuť, kdo s medem zachází, s medem také schází, kdo chce med bít, hůl si vždycky najde, med smrdí od hlavy a Amerika není žádnej med...

Samohana kamerourecenze filmu napsal

Lukáš Červený

dne 18/12/2016
Be2can


Pinbacker ~ Festivaly ~ 3rd. Be2Can
Název recenze je přehnanou zkratkou, přesto by se jeho obscénnost i lacinost daly nafukovat dál, aniž by formě, kterou Arnold zvolila, jakkoliv ublížily. Ve srovnání s American Honey je i současná americká nezávislá produkce krotkou idylou: už v názvu se nejedná o "žádnej med", ale označení pro "all-american, gorgeous girl". O to víc zaráží, že ani Arnold nad svými hrdiny a hrdinkami nevynáší soudy, příliš je netrestá a jejich povalečství jim svým způsobem závidí.
© 2016 Universal Pictures

Romantická idea čisté vášně zrozené vprostřed bublajících potůčků a vlnících se lánů středozápadu je naivní sama o sobě. Přidá-li se k ní nezájem o vývoj postav a jen jedna scéna s řádnou katarzí, je zaděláno na formální sebeukájení. Vlastně se tak opakují neřesti z Wuthering Heights v čele s nedostatečnou prokresleností hlavních postav, jejichž literární protějšky jsou naopak – mírně řečeno – problematické. Ústřední hrdinkou American Honey je naproti tomu dívka, kterou sice potkáváme v momentě shánění večeře v kontejneru, ale která stále představuje ideál čistého, naplno prožívajícího srdce.

I když Arnold v průběhu filmu naznačuje, že zhulená mládež poslouchající trap není úplně zlatá, její jasně vytyčený projekt ("Amerika novýma očima [kamery Robbieho Ryana]") se bortí. Ba co hůř: režisérka tomuto sesuvu nevěnuje sebemenší pozornost. Dál krouží krajinou a zabírá v detailu každičkou včelku, kobylku, můru, žábu, medvěda (the list goes on!), světlušku, motýla... Zástupci hmyzí říše jako kdyby měli dostat stejný prostor a nějakou tu nominaci spolu s Shiou LaBeoufem. Jakkoliv je takové gesto demokratické, nelze nevidět nesoudnost a opájení se vlastním stylem.
© 2016 Universal Pictures

Arnold tak v duchu citovaného přísloví schází tím, s čím vždy dobře zacházela: i v American Honey se jí totiž daří zachytit některé jednotlivosti, které by ostatním tvůrcům unikly: ať už jde o smyslnost milostných scén nebo za rohem číhající dospělost, klepající na vrátka naivity. Náročný divák, který odpustí smrtící stopáž dvě hodiny a tři čtvrtě se ale přesto modlí, aby v závěru stejná vrátka někdo vykopl, nebo ještě lépe: vylomil. Ani živelný Labeoafův Jake nic podobného nesvede. I jeho postava dostane ulepený nános romantické patiny.

Hlavní hrdinka, náctiletá Star (neherečka Sasha Lane), je vržena do situace, která ji vymaní z běžného života a podobně jako hrdinky Fish Tanku nebo Wasp se i ona snaží najít něco lepšího, než je špinavá realita. Arnold ale nepřichází s ničím, s čím by se nepotýkala: white trash noční můru rozmělňuje v americký sen s nějakým tím varováním, že zcela růžové to nebude, Star ale sledujeme pouze v přítomnosti. Její odysea sebeuvědomění od brodění se v odpadcích k nákupu potravin pro cizí zanedbaná děcka by byla působivá. Přebíjí ji ale ostatní, těžko rozlišitelné epizody.

Silnější střípky zkrátka do skládačky nezapadnou. Stejně tak pocity viny či znechucení nikdy nepředstavují odklon od soustavného pokračování: děj se sune dál a Arnold už tato část nezajímá. V neustálé honbě za zachycením smyslového vnímání tak ztrácí pojem o médiu, kterým komunikuje. Kamera se stává důležitější než režie, obraz zajímavější než promluvy. A ačkoliv lze odvážné rozhodnutí zachytit tuláctví jako děj bez struktury obhájit, zůstává American Honey příliš dlouhým výstřelkem. Ze způsobu, jakým Arnold opisuje všechna svá předchozí díla a jen převádí stejná témata (živočišnou lásku či ztrátu nevinnosti) do amerického kontextu, je to více než patrné.
Nekompromisnost a naturalismus. Jestliže však Wuthering Heights představily režisérčin formální vrchol, navazující American Honey spolu s nimi trpí absencí příběhu. Andrea Arnold kameru pojímá jako voyeura schopného dokonale přenášet atmosféru okolí: ztrácí však pevnou ruku nad svými svěřenci, jejichž charakter se topí ve změti vjemů, lučního hmyzu a nespoutané vášně. Autorská vize točit pocity, poryvy větru a basy z repráků, zkrátka točit smyslově a bezprostředně tu úspěšně přerostla přes hlavu a proměnila se v autorskou nesoudnost.
6

Hodnocení zbytku redakce:

AH
6
Epizodková výpověd bez výpovědi. Divákovi dojde point, kterej se snaží Andrea protlačit, asi tak po hodině stopáže – bohužel ještě zbejvá dvakrát tolik. Jsme tak svědky nedobrovolné transformace poměrně zajímavé a invenční white-trashí road movie do Fantastických zvířat (plus hmyz) a kde je najít. Ju, jednoduše se to odpouští protože 1:1.37 obraz a protože je to vlastně všecko krásný. Jenže neni. Nebo alespoň mohlo bejt.