Gianfranco Rosi se jako ostřílený dokumentarista pustil do ožehavého tématu. To se nabízí přímo samo: s přibýváním ekonomických migrantů na březích Itálie. Je Fuocoammare neboli “Požár na moři” jenom prázdným politickým gestem a zneužitím látky, nebo jde o jedinečné zachycení stavu Evropy?
HODNOCENÍ (LČ) — Rosiho pohled je sice přísně komparativní, o to silnější ale nese poselství. Nejde tu o nemocnou Evropu či snad roztomilé děti na člunech: jde o sdílenou realitu, střet dvou světů, z nichž oba mají k sobě blíž, než si myslí. Snímat partu utečenců, jak hraje fotbal, není jen humanistické poselství, ale doklad o všednodennosti, která vězí i za nejvypjatější krizí, zpolitizovanou natolik, že éterem proudící obrázky zdaleka nedokážou podat přesnou výpověď. A Fuocoammare se přesně vypovídat daří.