Festivaly — 51st KVIFF, 25. červenec 2016 19:08 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Známá neznámá skoro bez pointy?Recenze filmu Známá neznámá (2016, 90', US)

RECENZE (JB) — Známá neznámá je produktem specifického druhu filmařiny, který nemá moc přímých prostředků k uhranutí, místo toho cirkuluje kolem jednoduché myšlenky, kterou i jednoduše a po svém rozvíjí. Film vlastně stojí dost na vodě, protože pracuje s těžko uvěřitelnou zápletkou, kterou prodává především mocí herců. První půle buduje nepochopení a napětí, druhá ho vysvětluje. Dává to pramalý smysl a skoro by se chtělo říct, že Weisz a Shannona je pro pár nočních městských obrázků a trochy plkání o pocitech nesvobody škoda. Ale právě to plkání je klíč ke všemu, je to osobní scenáristická investice, která se v podstatě moc nevyplácí, jelikož má za základ tak specifické téma, že se nutně musí s většinou diváků minout. Pro tu většinu musí být fantaskní zápletka pošetilým pokusem o senzační příběh a rádi se jí za to vysmějí.

Zbytek má ale při finálním doznání šanci pocítit ten vzácný druh velmi konkrétní myšlenkové sounáležitosti. Film totiž ani jinou atrakci nemá - kromě hereckého dua je minimalistickou koláží nevzrušivého života vyšší střední americké vrstvy a neodvádí ničím pozornost od svého prostého sdělení. Jediným vytržením z tohohle standardu je odbočka s Gloverem a Bates, která je do děje zvláštně izolovaně vnořená, a i když posouvá děj kupředu, v kontextu celku působí rušivě. I to se ale těžko hodnotí, jelikož film se nevyznačuje žádným jasnějším konceptem, nedá se přesně žánrově zařadit a lze jej v podstatě označit jako jakousi “adaptaci krátkého zamyšlení”. Není to mysteriózní thriller ani propracovaná šaráda. Jen konverzační drama vedoucí k nijak složitému závěru, tak specifickému, jak jen může být.☞ PINBACKER

RECENZE (AH) — Moderní společnost nás krmí všemožnými "cool" trendy jako je žití off–grid, zahazování mobilních telefonů, výmazu internetu z každodenního života... Co když to ale jeden přežene do extrému a každých pár měsíců jednoduše resetuje svůj životní stav, své okolí, místo, kde bydlí, a svoje přátele? Nejnovější Joshua Marston rozplétá víc otázek než odpovědí a rozhodně se neptá nezajímavě – v jeho civilním dramatu o ženě, která si jednou za čas změní identitu a rozloučí se s tou minulou, provokuje mnohem víc, než utěšuje. Do pečlivě postaveného puzzle navíc zručně odmítá před samotným závěrem dodat poslední kousek.

Na Hesseho teorii mnohojakosti lidské duše je tu nazíráno z jiného úhlu – jaksi sériově, nikoliv paralelně. Co vlastně definuje člověka jako jedinečnou lidskou bytost? Marston na to odpovídá fyzickou schránkou, která má inteligentní vědomí se schopností rozeznat všechny své "identity" – ať už je to dvacetiletá prodavačka zahradních sekaček nebo expertka na biomedicínu v pětadvaceti. Marston považuje za důležité striktní oddělení těchto rolí v čase, naopak Hesse mluví o přítomných maskách, které se střídají v závislosti na okolí. Množinou otazníků je v Complete Unknown hlavní mužská postava Tom: ten se tak trochu nedopatřením po patnácti letech setkává s Alicí, kdysi svou dívkou, která je nyní trochu víc "jinde", než je na poměry obvyklé.

Společně strávená noc po dlouhém odloučení ve stylu Linklaterových Before filmů Tomovi v hlavě rozvíří víc zaječích myšlenek, než zdrávo, a zaseje společně s ním i nejednomu divákovi tendence revolty proti zaběhlému systému věcí. Tvůrčí výpověď ve finále spočívá v jemném esejistickém útvaru na téma izolace versus sociální spojení, Marston se ale vypovídá překvapivě rychle a tápání ve tmě tak po úvodním aktu rychle vymizí, což je škoda – vedoucí dvojice Michaela Shannona s Rachel Weisz je totiž chemická, civilní a přesvědčivá. Silné herectvo ale jednoduše nestačí, i tak bylo Complete Unknown jedno z nejzajímavějších udání, stačilo mu dát čas na rozjezd a ochotu ponořit se.☞ PINBACKER