Císařovnu Sissi jsme v různých zpracováních viděli už nastokrát, a přece ji v novém filmu Korzet z autorské režie Marie Kreutzer spatříme jako poprvé a docela jinak. Jako drzou panovnici, která s věkem ztratila skrupule a nepřeje si nic víc, než vyletět ze své vznešené kůže a stát se člověkem z masa a kostí.
Korzet, 2022, 113', AT/FR/DE/LU CineFest Miskolci Nemzetközi Filmfesztivál
RECENZE (MD) — Rakouská režisérka k jejímu příběhu přistupuje zodpovědně, ale zároveň s rozšafnou anachroničností, která se podstatně odchyluje od historických faktů. Tímto směrem však ani nemíří. Namísto toho vykresluje ohromující portrét ženy zaživa přidušené mučivě svazujícím korzetem jako i rolí, již byla nucena sehrávat v manželství po boku Franze Josefa, před poklonkujícími davy a všudypřítomným okem veřejnosti. Kreutzer se zaměřuje na Sissin život po čtyřicítce, kdy uvadala a chřadla po těle i duši. Zároveň jí s odžitými léty a prizmatem současnosti popouští šněrování a dovoluje dýchat post mortem.
Adso Films
Výkon Vicky Krieps je strhující. Jako by v ní skutečně probíhalo císařovnino zmrtvýchvstání i povstání žen po staletí dušených korzety své společenské role. Podává nám Sissi za syrova, vysvlečenou z mladistvé krásy a obrazu, do kterého ji stylizovali. Autorku k filmu inspirovala právě Krieps. Přivedla ji na pozoruhodná fakta z pozdějšího života císařovny, to, jakým způsobem se doslova i obrazně vytrácela před očima a odcházela jinam, do sebe, do světa, kam patřila víc než před všetečné diktující zraky svého okolí.
Kreutzer a Krieps, obě zhruba ve věku ženy, jíž vdechly život, se dokázaly citlivě pohroužit do zkušenosti, která se příliš neliší od problematiky ženského stárnutí v současné době. A tak přestože je její reálný obrys na mnoha místech přetažený, dostala Sissi v jejich péči tvář mnohem procítěnější a lidštější než v jiných adaptacích, na nichž se zpravidla autorsky podíleli muži s tendencí pohledu zvenčí, jako je tomu v klasickém provedení od Ernsta Marischky z roku 1955 i v novodobějším seriálu od Svena Bohse z roku 2021.
Ad Vitam Distribution
Korzet je rebelským počinem hned v několika ohledech. Nejenže kreslí s přesahem a zpochybňuje zažité principy, také si směle vykračuje mimo žánr nebo balancuje na rozhraní. Obzvlášť svěže působí nenásilné využití moderní popové hudby. Ta Sissi uvádí do snového pohybu, v němž mizí hranice mezi tehdy a nyní.
Kreutzer nám na stříbrném podnose servíruje vnitřnosti ikonické císařovny, a tím se jí daří podat nepokrytou výpověď, s níž by se ona sama, soudě dle dochovaných básní a deníkových zápisů, dost možná ztotožňovala.
„Jsem racek, a nemám
žádnou zem,
žádný břeh nezvu
svým domovem.
Jsem chvíli tu a chvíli tam,
od vlny k vlně
přelétám…“
CineFest Miskolci Nemzetközi Filmfesztivál
Jako by v podání Krieps mohla konečně dotáhnout gesto, které v ní po celý život klíčilo, a na dvorní společnost včetně svého ctěného chotě vytasit rozhněvaný prostředníček. Stárnoucí Sissi tak úder Franze Josefa do stolu vrací obratem, vyhýbá se povinnostem, které ji nezajímají, zplna hrdla křičí do němého filmu a ukájí svou nezkrotnou touhu po lásce a svobodě. Ta ji postupně zbavuje tíhy ve stínu dvojnice, vlévá do žil heroinovou slast, upižlá bujnou hřívu, až ji nakonec svrhne přes palubu. Sám sobě nebezpečný blázen, nebo racek proti vůli držený ve zlaté klícce jako oběť císařského korzetu?
Přimyšlená sebevražedná smrt, která je mnohem víc osvobozením než smutným koncem, císařovnu roztančí v závěrečném vítězném víru. A Sissi se stává sama sobě císařem.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (MD) — Sissi osvobozená a osvobozující v rebelském zpracování, kterému lze jen těžko něco vytknout.
napsala Michaela D.
