Premiéry, 6. únor 2024 14:22Byl jednou život jednoho...Recenze filmu Jeden život (2023, 110', GB)

RECENZE (MD) — V Talmudu stojí psáno: Kdo zachrání život jednoho, jako by zachránil celý svět. Tímto základním principem židovské víry, jež lze nalézt také v Koránu, je uveden snímek o životě Nicholase Wintona. Obyčejného člověka, jemuž se podařilo zachránit celkem 669 židovských dětí.

Anthony Hopkins, který se blýsknul v hlavní roli, se úkolu zhostil s patřičnou noblesou a Johnny Flynn, který stojí za mladou verzí Nicolase, mu hravě sekunduje. Oba herecké výkony se vyznačují lehkostí a jakousi oduševnělou elegancí. Helena Bonham Carter jako Nicholasova matka německého původu oslovuje svou rázností, ale i perfektně zvládnutým přízvukem.

Dějová linka je dynamická, prolínání přítomnosti s ohlížením za minulostí je umně vyvážené a vytváří dobře stravitelný celek. Za zmínku stojí i výpravnost. Čiší napjatou atmosférou a vtahuje diváka hlouběji do předválečného mumraje. Rovina přítomnosti oproti té vzpomínkové dramaturgicky trochu pokulhává. Scény, kdy se Nicolas po letech setkává s přeživšími, jsou lepkavě přeslazené. Rozčarování z prvoplánovosti přináší obzvlášť idylický dýchánek u Wintonovic bazénu.

Skutky Nicholase Wintona mají samy o sobě silný příběhový potenciál a emoční náboj, zejména pak pro české diváctvo, kterého se dotýkají tak blízce. O jeho hrdinství jsme slyšeli mnoho a rádi si ho vychutnáme znovu, tím spíš ve velkolepém světáckém kabátě, kde po plátně horečnatě pobíhá mladý Nicholas ulicemi Prahy. Děti ve středu zájmu zahraničního filmu mluví česky, jsou jako my. Náš národ, naše historie. Trpíme s nimi a jen málokdo se ubrání dojetí.

Přitom se však nelze ubránit hořké pachuti z dvojího metru, s nímž jako společnost hledíme na zvěrstva páchaná tehdy, a ta, která se odehrávají v reálném čase blíže či dále za hranicemi našeho bezpečného českého pelíšku. Jeden život palčivě připomíná, s jak odlišnou dávkou empatie vnímáme utrpení těch, které považujeme za své či sobě podobné, a těch, kteří nám připadají vzdálení a cizí.

Snímek znovu otevírá otřepanou otázku, zda je život židovského dítěte cenný stejně jako život toho nežidovského. Odpověď na ni si jistě každý z nás pohotově vysype z rukávu... V současnosti se tu však otevírá otázka nová, a to – platí to samé i o dítěti jak ruském, tak ukrajinském, jak palestinském, tak izraelském?

Nevězí za zlem, které si vyžádalo osudy tolika nevinných duší za druhé světové války, stejné příčiny jako za zlem ozývajícím se čím dál hlasitěji z našich řad? Skutečně jsme se z minulosti dokázali poučit natolik, abychom se nechytali do stejných pastí, nebo jsme si jen oblíbili tento konejšivý narativ, za jehož hranice se raději nepouštíme? Chce být člověk člověku člověkem, anebo bestií?☞ PINBACKER